Čarodějův učeň

KRABAT

O tom, že jedině láska může přemoci i ta nejtemnější kouzla, přesvědčuje diváky taneční představení Baletu Národního divadla. Režijnímu tandemu SKUTR, který tvoří Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, se podařilo díky velice efektnímu vizuálnímu řešení vytvořit působivou inscenaci.

Funkční scénu inspirovanou opuštěnými industriálními stavbami a temnou atmosféru navozující světelný design Daniela Tesaře doplňuje poetická hudba současného autora Zbyňka Matějů. Čarodějův učeň – Krabat připomíná poetiku Burtonových filmů s prvky steampunku – mohl by tak přiblížit balet i teenagerovskému publiku, na které se v prostředí českého baletu spíše zapomíná.

Inscenace má být mimo jiné určena pro rodiny s dětmi, avšak nejen příběh, ale i celková atmosféra je snad až příliš temná. Autoři libreta (krom režijního dua i choreograf Jan Kodet) dle svých slov vycházeli z lužickosrbské legendy z konce 17. století o chlapci Krabatovi, který během třicetileté války přichází o oba rodiče a je nucen se postarat sám o sebe. Dostává se k Mistrovi z Černého mlýna, který jej vezme do učení a postupně Krabata i ostatní učně zasvěcuje do tajů Černé magie, kterou dokáže zlomit jedině láska. Starý příběh, který by se v přeneseném významu dal snadno přenést i do dnešní doby.

RITUÁL PŘECHODU I SVÁDĚNÍ

Vztahy mezi postavami jsou však v inscenaci poněkud povrchní, láska je zde živočišným pudem, ne hlubokým citem. První milostný vztah, který v příběhu sledujeme, je duet Toníka a Dorotky. Ten ovšem připomíná spíše než zamilovanost pudovou touhu po opačném pohlaví. Podobné je to i u dvojice Kristýnky a Krabata ve druhém dějství. Jak se uvádí v poměrně obsáhlém programu k inscenaci, vycházeli autoři zejména z legendy z doby třicetileté války, kdy v Lužici došlo k výraznému úbytku zejména mužské populace. To by mohlo být vysvětlením, proč první setkání připomíná více svádění ve smyslu, jak jej chápe Baudrillard (sexualita patří muži, zatímco žena rozehrává hru svádění), než zamilovanost na první pohled. Něco obdobného mohou diváci spatřit i v jiné inscenaci SKUTR – ve Svěcení jara, které v současné době uvádí divadlo DISK v podání absolventského ročníku KALD (dnes už se neuvádí, pozn. redakce). V Kodetově baletu jsou jarní rituály místem, kdy se prvně setkávají obě ústřední milenecké dvojice.

Národní divadlo - Čarodějův učeň // zdroj: web divadla

DYNAMIKA LÁSKY, MINIMALISTICKÉ ZLO

Kodetova choreografie je v souladu s vizuální stránkou i atmosférou baletu. Láska i přátelství jsou zde znázorněné dynamicky, oproti tomu zlo v postavě Mistra a částečně i v pragmatickém Kmotříčkovi Smrti si vystačí s minimalistickými gesty, jako je například ruka zaťatá v pěst – působivost však zůstává stejná jako v případě efektních tanečních výkonů Mentese z Vaculíkova Fausta (kde svým pohybovým rozsahem exceloval Richard Kročil, alternovaný Petrem Zuskou, který představuje postavu Mistra v tomto baletu). Na představitelích hlavních rolí je znát, že jsou s Kodetovými choreografickými postupy dobře seznámeni. Sází se zde zejména na mladé členy souboru – výborní Ondřej Vinklát v titulní úloze, Adam Zvonař, Kristýna Němečková i Morgane Lanoue. Ačkoliv jim není ani pětadvacet let, působí v choreografii zcela suverénně a přirozeně a prokazují, že jsou velkou nadějí nejen tuzemské taneční scény. Balet ostatně nenabízí žádná efektní taneční čísla, na čemž není při moderním pojetí choreografie nic špatného. Ve sborových pasážích je však, zejména u dívek, znatelný rozdíl mezi původními tanečníky ND a těmi, kteří se stali členy po sloučení souborů se Státní operou, kde byl důraz kladen primárně na klasickou taneční techniku. S tím se ovšem soubor potýkal i v případě první premiéry sezóny – Americany III. Ač choreografie dobře vystihuje příběh i pojetí a obsahuje originální prvky, místy jako kdyby Kodet opakoval své starší kusy – a to nejen typickým slovníkem, ale i jednotlivými pohybovými kombinacemi.

Přes tyto drobné nedostatky se však tvůrcům podařilo vytvořit inscenaci velice působivou, dějově i vizuálně aktuální, která má šanci bořit mýtus o baletu coby zkostnatělé formě umění.

Publikováno též v časopise Nový prostor (23. března 2013).

BALET NÁRODNÍHO DIVADLA, PRAHA – SKUTR: Čarodějův učeň. (libreto Martin Kukučka, Lukáš Trpišovský a Jan Kodet, choreografie Jan Kodet, režie SKUTR, premiéra 28. 2. 2013)