#JH2016: Slovenský koncert

86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Divadlo COMMEDIA Poprad, (SK) - Zápisky dôstojníka Červenej armády

tragikomedie podle románu Sergiusza Piaseckého

dramatizace a režie: Vlado Benko

„Prioritou v súbore je dramaturgia a výborná herecká složka“, píše o sobě v programu 86. Jiráskova Hronova Divadlo Commedia Poprad ze Slovenska. A já během vstřebávání svého nejčerstvějšího zážitku z inscenace Zápisky dôstojníka Červenej armády vzpomínám, jak jsem je viděl ve stejně výborné kondici na Kláštereckých divadelních žních v roce 2011 s představením Kapustnica/Zelňačka (premiéra 2008, na JH rok poté). A možná mi dochází, čím je tento soubor výjimečný. Ale hezky popořadě.

Dramatizace doposud snad všem neznámého Piaseckého románu vypráví tragikomický příběh důstojníka za stalinských časů. Na pozadí války a všech těch nechvalně známých hrůz nám (a dost možná i sobě) zmanipulovaný mužik obhajuje své „správné“ jednání během výkonu služby. Žánr celé inscenace míří k monodramatu. Stěžejní prostor vyplňuje vyprávěnkování a vzpomínání hlavního hrdiny Michala Zubova (Michal Novák), který se na první pohled jeví jako mírumilovný primitiv. Další postavy jsou pak jen doplňujícím koloritem – obohacují jednotlivé kapitolky, dokreslují a oživují dění, nahrávají excelujícímu Novákovi.

Nezbavím se však pocitu, že krom vyprávěného příběhu inscenace až tak moc nenabízí. Nevím, jestli bych si to raději nepřečetl, než viděl na divadle, kde jsem se i několikrát ošíval. Rozumím silnému příběhu, hrozbám doby minulé (potažmo i dnešní) a všemu, co zde má být tragické. Jenže tenhle vážný rozměr se sotva dostane do hlediště, protože celé uchopení je nadmíru komické (čímž nemyslím pouze směšné, neboť to úzce souvisí i s interpretací hlavní postavy). A tak to není nic víc, než jen báječná podívaná, která nabízí humorně vyprávěný příběh, který zdá se, až tak humorný není a neměl by být. Na druhou stranu, musí (nebo chce) inscenace nabízet „něco víc“? A jsem u té výjimečnosti a úvodní citace. Tu jakoby soubor splňoval jen napůl – dramaturgie zde malinkato pokulhává, protože komično zastiňuje tragično celé věci a smysl se tím může vytrácet. Co se herectví týče, tam už není o čem pochybovat.

Ačkoliv mne samotný příběh dostatečně upoutal, pořád to však bylo málo. Naštěstí jsou popradští řemeslní, poctiví a důvěryhodní herci. Jednoduchá scéna pak soustřeďuje pozornost a vytváří nenásilné pozadí pro herecký koncert. A tak si říkám, že by mohlo být jedno, co a jak Divadlo Commedia hraje, vždy to bude výborné představení, protože herci. Čímž nijak pejorativně nenarážím na dramaturgii a výběr titulů. Jen před tímto výběrem piedestalizuji silný soubor v čele se zmiňovaným Michalem Novákem. Vše pak může nasvědčovat tomu, že ne vždycky se musíme pídit po těch neustále exlamovaných přesazích na divadle, nastavování zrcadel a podobně. Že vlastně obyčejnější, ale za to dostatečně silný (divadelní) zážitek, je mnohem víc. Podobné pocity mám i z Kapustnice a díky za to.