10. února 2017

Pludek na Hrad!

Městské divadlo Zlín neočekávaně uvedlo v listopadu loňského roku kabaret Ovčáček čtveráček. Nejednalo se o jednu z plánovaných premiér divadla, ale o tvar, který vznikl ve volném čase a z iniciativy samotných herců a skupiny Pia Fraus, která je pod textem podepsána. Celý projekt pak režijně zaštítil sám ředitel zlínského divadla Petr Michálek. Pravděpodobně však nikdo z tvůrců netušil, jakou pozornost si získá. Derniéra, která se odehrála v pražském Divadle za plotem 7. února 2017, byla přímo přenášena do sedmdesáti kin po celé České republice.

Zlíňáci se ve svém „nekorektním kabaretu“, jak jej sami hrdě nazývají, snaží s nadsázkou reflektovat události „posledních dní“, tedy zejména kauzu Brady, udílení státních vyznamenání prezidentem Milošem Zemanem 28. října 2016 a sbližování Česka s Čínou. Za ústřední postavu zvolili mluvčího prezidenta Jiřího Ovčáčka, který neustále dokáže udivovat svými někdy až naprosto absurdními a bizarními výroky. Právě absurdita, deformace jazyka a ztráta sdělnosti tvoří oslí můstek, který tvůrci nalezli mezi Ovčáčkovým příběhem a Havlovou Zahradní slavností.

Úvod je možná trochu zbytný. Petr Michálek v něm vysvětluje, jak kabaret Ovčáček čtveráček vznikl, ale v podstatě pouze opakuje to, co již řekl v rozhovorech nejen pro DVTV. Pak přichází obraz první – U Ovčáků. Jedná se o lehce upravenou úvodní scénu ze Zahradní slavnosti. Ovčák s Ovčákovou posílají svého syna Ovčáčka, který hraje stejně jako Hugo Pludek v Havlově dramatu šachy sám se sebou, na Hrad za Ovčákovým kontaktem. Ten nemohl přijít na návštěvu a seznámit se s Hugem, protože se musel zúčastnit hradní slavnosti. Následně se v rychlém sledu střídají scénky, písničky a různé parodie televizních debat. Kruh se však na konci uzavírá a vracíme se k Zahradní slavnosti závěrečným monologem Huga Pludka, který zde zazní z úst Jiřího Ovčáčka. Tento text velmi přirozeně navazuje na předchozí Ovčáčkovy repliky, které jsou z velké části autentickými výroky samotného pana mluvčího. Režisér Michálek v následné debatě po představení řekl, že text je z 80% složen z autentických výroků, z 10% si vypůjčili texty ze Zahradní slavnosti a asi 10% je jejich vlastní text.

Ovčáček čtveráček tedy svým způsobem dokumentuje pravdivé události a pracuje s autentickým textem. Má formu kabaretního pásma, ale místy se blíží inscenovanému čtení, neboť herci pracují s vytištěnými texty a některé scény nejsou (záměrně) dopracovány do detailu. Zjevným záměrem zde bylo v co nejrychlejším čase dát dohromady text a představit ho divákům. Postavy jsou zpravidla charakterizovány pouze jediným znakem a stejně tak jednotlivé scény jsou načrtnuty jen v základních rysech. Tento způsob tedy dovoluje velmi rychlé střídání jednotlivých výstupů, což vede k naprosto neuvěřitelnému tempu celého kabaretu.


Navzdory omezenému počtu zkoušek (Michálek uvádí, že kabaret nazkoušeli za pouhé čtyři zkoušky) se Markovi Příkazkému zdařilo velmi dobře zvládnout imitaci Jiřího Ovčáčka. Na jeho projevu je zároveň znát, že se snaží sám nahlížet na postavu mluvčího, ve své interpretaci se ale vyhýbá jakékoli očividné kritice postavy, což je jen pro dobro věci. Tomáš David se při svém ztvárnění Jiřího Bradyho uchýlil ke karikatuře. Jeho šouravá chůze, kterou se snaží charakterizovat postavu, působí spíše trapně než komicky. Tuto postavu však více méně zachránil chytře zvolený kostým – pruhovaný mundůr z koncentráku se žlutou hvězdou Jude. Zde nelze opomenout ani Radoslava Šopíka, který hrál hradního protokola Jindřicha Forejta a ministra Daniela Hermana. Ten se totiž vydal jinou cestou. Jeho výkon při telefonátu panu Bradymu byl velmi civilní, což výborně podtrhlo absurditu jeho slov.

Celý kabaret byl protkán více či méně zdařilými scénami a fóry, které byly bohužel častokrát až příliš povrchní (např. když si Forejt utírá nos při slově „lajna“). Tvůrci se rovněž nevyhnuli typickému ztvárnění Miloše Zemana (nápodoba dikce, nahnutá hlava na stranu, opilecký postoj). Nepokusili se však jen zesměšnit prezidenta, ale spíše tímto způsobem charakterizovat jeho mluvčího, neboť je to právě Ovčáček, kdo se v prezidenta postupně mění, když při jednom z rozhovorů říká, že neprezentuje vlastní názory, ale prezidentovy. Podobně se jim zdařil i obraz předávání státních vyznamenání, které dominuje Daniel Hůlka (Rostislav Marek). Místo děkovné řeči zde totiž zpěvák zpívá hit z muzikálu Drákula „Jsi můj pán“, čímž je jasně definován jeho vztah k hlavě státu.

Co však já oceňuji na tomto zlínském počinu nejvíce, je ono propojení s absurdním dramatem. Nejenže kabaret ukazuje aktuální deformaci a vyprázdněnost jazyka, jakou Havel viděl v 60. letech minulého století, ale rovněž vznáší otázku, co je pravda a co už je lež a jestli ještě neexistuje něco mezi tím.

Psáno z reprízy/derniéry 6. 2. 2017.

MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN – Petr Michálek: Ovčáček čtveráček. (režie Petr Michálek a kol., scénografie Zdeněk Nedorost, premiéra 6. 11. 2016)

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.