Dánské sexuální výstřednosti

aneb jak (si) hrají na Severu
Ztělesněná erotičnost a až přehnaně hříšná svůdnost – to jsou dva základní atributy uváděného trans-sex muzikálu z (ne)dalekého Království dánského. Švédský režisér Moqi Simon Trolin přivedl na scénu Aarhus Teater inscenaci Rocky Horror s okouzlujícím Jacobem Madsen Kvolsem (alias Frankem-N-Furterem) v hlavní roli.

Zní-li vám jméno postavy Kvolse povědomě, pak je třeba dodat, že se inscenace opravdu inspirovala filmovou adaptací Rocky Horror Picture Show (1975), odkud tvůrci dále zamířili až k tématu neukojitelných tužeb lidského chtíče. Tematické zaměření více než k oslavám transsexuality směřuje k masivní tělesnosti vyzdvihující pansexualitu obohacenou o několik transsexuálních charakterů. Tělesnost, sexualita a chtíč jsou tři základní elementy, jejichž gradace – od decentní lásky, až po groteskní orgie – demoluje veškeré zábrany týkající se sexuality na divadle. S pornografií na scéně má ale inscenace jen pramálo společného – herecký projev, ač mnohdy značně dekadentní a výstřední (oblizování rtů, osahávání poprsí jako pozdrav), zachoval erotičnost hravou a decentní, čímž ponouká spíše k úsměvu než pobouření.

Herecký pohyb je na první pohled sice synchronizovaný, ale zbytečně často je tlačen do přední části jeviště, kde pak postavy „zaujmou pozice“ a působí spíše jako figurky na šachovnici. Velké jeviště Aarhus Teater (jedná se o divadlo podobné našemu Stavovskému) přitom poskytuje obrovské pole působnosti, které je využito pouze náznakovou scénou, jíž vévodí neonové kruhy. Tento drobný nedostatek lze ale přehlédnout na úkor technické propracovanosti, kdy je samotná proměna scény potěchou pro oko. Inscenace je hrou světel a barev, jejichž bezprostřední a plynulé prolínání dotváří atmosféru. Osobitou parafrází původního soundtracku je vyzdvižena i hudební složka díla, která podtrhuje erotičnost situací a ve zpívaných partech umožňuje hercům zapojit i jinou hlasovou škálu než pouhé vzdechy a výkřiky. Výjimečnou a vyčnívající postavou je bezesporu Kvols, který lascivně-elegantními pohyby a obskurním vzezřením po celou dobu zvládá udržet pozornost publika. Jeho dravá suverenita, která je následně vybalancována něžně prezentovanou osamělostí, dodává barvitost charakteru a tím jej činí atraktivnějším. Většina zbylých postav je ztvárněna spíše karikaturně, což lze vyčíst z mnohdy až afektovaného chování doprovázeného vyhroceným a naivním mluveným projevem.

Vrcholem extravagance je pak kostýmní a maskérská práce, která svou výstředností překonává i fantazie Tima Burtona. Příkladem za všechny jsou obskurně vypadající oblečky vyzdvihující sexuální podtón – pružný latex, krajky a především průsvitně provokativní kostýmky kladoucí důraz na zvýraznění křivek a intimních partií. Střídmé okostýmování si vysloužili pouze postavy Janet (Marie Marschner) a Brada (Mathias Flint), čímž se jasně zdůrazňuje jejich odlišnost.

Ačkoliv by se dalo očekávat, že muzikál s transsexuální tématikou svede k využití pompéznosti a velké výpravy, tvůrci popustili uzdu fantazii pouze u vizuální stránky díla. Inscenace samotná pak vyzdvihuje sexualitu s erotičnem, místy sahá až k obskurní perverzi. Přesto ale velice hravým, až komickým způsobem, udržuje živelnou atmosféru, kterou baví, až do bizarně truchlivého závěru předávajícího očekávané poselství – Don’t dream it, be it. 

Aarhus Teater – Brien-Trolin-Schmidt: The Rocky Horror Show (režie Moqi Simon Trolin, dramaturgie Birgitte Naess-Schmidt, premiéra 3. května 2019)