29. února 2016

Choromyslné divadlo

Vojcka – vrcholné dílo předčasně zesnulého, tehdy čtyřiadvacetiletého, George Bűchnera dnes označujeme jako dramatický zlomek nebo „otevřené drama“. Otázkou však stále zůstává, jak s tímto torzem neseřazených výjevů naložit. Nejde ani tak o skladbu motivů a dílčích dějů, v nichž autor vychází ze skutečných událostí, spíše o to, co nám v mnoha (lidských, společenských…) kontextech může odhalovat.

28. února 2016

Každý synek z Brenpartije...

...nič nerobí, enem pije!
A tak ničí bakterie, a tím pádem věčně žije!

Další jedinečný zážitek z ostravského výletu - opět v Komorní scéně Aréna - z inscenace hry Tomáše Vůjtka Brenpartija. Inscenace o tulácích žijících na struskových haldách a v ostravštině - tedy v lašském nářečí. Pro Pražana je velmi obtížné porozumět, ale jde to, a rozhodně je dialekt (rozostřován záměrnou ledabylostí ve výslovnosti) nezbytně nutný, protože utváří autenticitu místa.

27. února 2016

Top Actors v Aréně

Inscenace Top Dogs v Komorní scéně Aréna režiséra Grzegorze Kempinského, který zde již režíroval Krajní meze a Plešatou zpěvačku (která je stále na repertoáru), je v mnoha ohledech fascinující. Už jen téma: osm top dogs v outplacementu - tedy špičky velkých firem v programu, který pečuje o propuštěné zaměstnance a pomáhá jim vyrovnat se s výpovědí a znovu se umístit na pracovním trhu. Přirovnání velkých nadnárodních firem a korporací (Agrofert, BMW, Lukoil, T-Mobile, Rossmann,...) k sedmi egyptským ranám bylo namístě.

26. února 2016

Nový HAPRDÁNS? Raději ne.

Na inscenaci HAPRDÁNS neboli HAmlet PRinc DÁNSký (zkrátka méně známá verze známého příběhu, kdy tragédie přijde zkrátka) jsem šla s mnoha předsudky. Jak lze inscenovat text Ivana Vyskočila? Lze se vůbec vypořádat s jeho nedostižnou hereckou interpretací? Jak se na tento "nedivadelní" text chtějí podívat jako na skutečný divadelní materiál a scénicky ho nově a jinak zpracovat? V programu tvůrci avizují, že si s HAPRDÁNSem chtějí "pohrát", nechají do něj proniknout "divadelní iluzi". Napětí a hrůza stoupají.

22. února 2016

Krásné psací stroje!

Inscenace Krásné psací stroje skladatele Miloše Orsona Štědroně a režiséra Jiřího Havelky v Divadle Na zábradlí má několik výrazných plus. A několik výrazných minus. Havelka kupí jeden režisérský nápad na druhý, až mu jaksi přepadávají přes jeviště, zavalí diváky a rozprchnou se mu na všechny strany. Jen pro pořádek - inscenace je o literární čtyřce Zábrana, Škvorecký, Kolář a Hrabal.

18. února 2016

Ceny divadelní kritiky 2015

Člověk ani pořádně neví, jak psát kritiku, a už hlasuje do Cen divadelní kritiky... (ale svět je tuze malý, a o náhody tu není nouze, že.) Každopádně jsme s Lukášem Křížkem byli osloveni časopisem Svět a Divadlo, abychom přispěli svými amatérsky kritickými nominacemi na 24. ročník Cen divadelní kritiky (bývalé Ceny Alfréda Radoka). Dnes byly zveřejněny nominace a později bude jistě také zveřejněno, co který jednotlivý kritik nominoval v příslušných kategoriích.

15. února 2016

Láska nebeská

Vítězslav Nezval napsal v roce 1940 básnické drama Manon Lescaut podle stejnojmenného románu abbé Prévosta (1731) pro Divadlo D40 E. F. Buriana. Čistota milostného citu, touha po svobodě a míru, krása a citlivost verše v konfrontaci s neprostupnou veřejností s ideálem moci a peněz. V kontextu nacistické okupace, kdy byly humánní ideje společnosti značně nalomeny i podlomeny, jistě rezonovala velmi aktuálně. Co může dát další z mnoha příběhů velké a osudové lásky dnešnímu divákovi?