Je třetí den Divadelního světa Brno. Chystáme se na médii nejvíce diskutovanou inscenaci chorvatského režiséra Olivera Frljiće, Vaše násilí, naše násilí. Přicházíme k Huse, kolem nás protestuje pár lidí, zběžně si pohlédnu transparenty s nápisy „Jesus“ nebo „Perverzní provokace není umění“, do toho všeho zní projev o evropských hodnotách od Miroslava Sládka, který si po dlouhé době našel posluchače. Jak jsem se později dozvěděla, před sedmou se dokonce vlastním tělem snažil bránit ve vstupu do divadla. Jdeme ke vchodu, někteří demonstrující si chtějí koupit lístky na vyprodané představení, nabízí nám až tři tisíce. Celá akce před divadlem je spíše úsměvná vzhledem k téměř prázdnému Zelňáku.
Reportáž záměrně zveřejňujeme bez doprovodného materiálu a odkazů.
Před představením máme sraz na Alžbětínském nádvoří s kamarády, co studují Divadelní vědu na Masarykově univerzitě, tudíž vzniká taková meziuniverzitní debata o Divadelním světě Brno. Dozvídáme se, že si neznámý muž koupil přes internet šedesát lístků. Probíráme reakce na Frljićovo Prokletí, které byly celkem poklidné až na to, že se někdo snažil dostat do divadla během představení. Všichni máme pocit, že probíhající protest před divadlem je ono vyjádření odporu a že nás už nic víc nečeká. Tašky si musíme nechat v šatně, před sálem musíme projít prohlídkou. Po chvíli dosedáme na místa, téměř zaplněné hlediště najednou ztichne, když se objeví asi čtyřicet lidí v „teamových“ tričkách s nápisem „Slušní lidé“ (brněnské extrémistické hnutí). Jako naschvál si sednou hned vedle kritiků a nás. Začnou si mezi sebou šeptat, něco předávat. Vypadá to, jako by něco organizovali ještě dřív, než se vůbec začne hrát. Napětí v sále podtrhuje občasné ticho. Nikdo neví, co se bude dít.
Představení začíná, herci prezentují své „uprchlické medailonky“ a pobíhají po jevišti tam a zpět. Vedle nás se ozve jedna z členek hnutí, šeptem se ptá „To není jako česky, jo? To je s titulkama?“. Vyvstane otázka, jestli vůbec vědí, proti čemu protestují, když ani neví, že nejde o český soubor. V další scéně přichází na jeviště dva herci, začnou se svlékat, mají na kůži arabské nápisy, ještě nejsou svlečení úplně a dav Slušných lidí začne pískat, dupat a řvát. Herci stojí nazí čelem k divákům, chvíli jen stojí proti hlučícímu davu, pak se začnou líbat. Zezadu přichází další herci, dvě nahé popsané líbající se dvojice dvou mužů a dvou žen. Slušní lidé se zvedají a vstupují na jeviště, udělají řetěz před herci, a zabraňují nám tak ve výhledu na představení. Na jejich facebookové stránce se dočtete, že se zvedli, až když jedna z aktérek začala vytahovat českou vlajku z vagíny, že to byl impuls, který je pobouřil, a nemohli si nechat něco takového líbit. Ve skutečnosti vtrhli na jeviště mnohem dřív, takže scéna s vytahováním vlajky se odehrála za jejich zády, tudíž ji neviděli oni ani většina diváků. Představení pokračuje dál. Jsme oněmělí, nemáme ponětí co proti tomu dělat.
Za námi pro změnu věřící nebo strážci morálky (nebo nevím čeho) pískají, na jevišti stále stojí Slušní lidé, za nimi se odehrává Frljićovo představení o uprchlících. Ochranka nic nedělá, stojí a jen tomu celému přihlíží. Z hlediště se najednou zvednou dva diváci a svléknou se, hlediště jim aplauduje ve stoje, nahý kluk se zvedne a jde si stoupnout před řadu plešatých hlav. Začne se skandovat „Slušní lidé pryč!“. Řetěz začne zády couvat směrem k hercům a natlačí je na stěnu, stále nikdo z ochranky nereaguje. Herci stojí natlačení na stěně, proti řetězu tvořeného Slušnými lidmi stojí nahý muž z publika. Někdo zavolá policii. Je nám však oznámeno, že nepřijede, dokud nepadne první facka. Představení je přerušeno. Herci se portálem přes zákulisí dostanou před řetěz. Sedají si na jeviště a po chvíli si udělají pár fotek s řetězem protestujících. Baví se tím, zdá se, že jsou na podobné situace zvyklí, což je dost nepochopitelná představa pro nás v hledišti.
Po chvíli se od Slušných lidí dozvídáme, že tohle je jejich divadlo. Prý opustí sál až poté, co bude představení zrušeno. Nezajímá je, že je tady velký počet diváků, kteří představení chtějí vidět. Vzniká zmatený pokus o debatu, ve které zaznívá pár ironických poznámek jako „Amatéři na jeviště nepatří“, ale padají i slova o demokracii a svobodě projevu. Jeden člen ze Slušných lidí vystoupí a chce něco říct, ale rozčílené publikum mu to nedovolí a přehluší ho pískáním. Zaslechnu větu o tom, že tady v tom divadle viděl Nikolu Šuhaje loupežníka, a že podle něj je to pro nás příklad dobrého divadla. Miroslav Oščatka i Martin Glaser vyzývají Slušné lidi, aby opustili jeviště, nicméně bez reakce. Bezmoc se pomalu začíná překlápět k zoufalství, ochranka stále nic nedělá, vzadu za námi se snaží „neslušní lidé“ o debatu s těmi, co pískali, ale pro jistotu zůstali sedět. Policie nikde. Osvětlovač na jeviště začne problikávat světelnou technikou a zvukař pustí hudbu z představení, v reakci na to se v návalu zoufalství na sebe podíváme a jdeme na jeviště tančit. Přidávají se k nám i herci, tančírna před davem zmatených plešatých hlav je ulevující, opadá z nás tlak, který jsme doteď cítili, tato forma protestu se nám zdá v danou chvíli nejsmysluplnější. Skončí druhá píseň a Miroslav Oščatka nás žádá, abychom opustili jeviště. Po dvaceti minutách dorazil antikonfliktní tým, vyvádí z jeviště Slušné lidi. Představení tedy může pokračovat.
Mezi diváky jsou však stále někteří „věřící“, kteří pískali a dupali, nicméně ty policie z nějakého důvodu nevyvede. A oni pokračují v protestu hlasitou modlitbou. Když přichází médii nejvíce propíraná scéna znásilnění muslimky Ježíšem, začnou opět pískat a dupat, a konečně jsou vyvedeni. Před odchodem zvolá jedna z protestujících „Nekoukejte se na to“. Dohrála se poslední scéna, tma, paralyzovaný potlesk, odcházíme zadním východem za asistence policie a výkřiků „Hanba!“.
Nejsem si jistá, jestli vůbec lze představení nějak hodnotit bez přihlédnutí k jeho přerušení. Frljićova inscenace se vyjadřuje ke stavu současné Evropy, obviňuje Evropany, že žijí na úkor zbytku světa. Obviňuje diváky, že se na něco takového koukají a přemýšlí jen nad estetikou, krásou nebo nudou. Je to bytostně politické a cíleně provokativní divadlo. Členové Slušných lidí po celou dobu svého obsazení jeviště všechny natáčeli mobilem. Na svůj facebookový profil si vybrali jen nějaké momenty, které velmi jasně slouží k propagování jejich názoru, už jen ona dezinformace o tom kdy vešli na jeviště, mluví za své. Navíc bylo vidět, že si během představení přibližují obličeje některých diváků, kteří proti jejich formě protestu projevili nesouhlas.
Děsivé jsou hlavně reakce některých českých médií nebo veřejných činitelů. Tomáš Zdechovský, europoslanec (KDU-ČSL), o tom například prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi, že je to „demokratický protest“. Utlačit herce na jevišti neomaleným způsobem narušit divadelní představení nemá s demokracií a občanským protestem podle mě rozhodně nic společného. Tečku tomu dodává informace, že lídr extremistického hnutí Zdeněk Pernica prohlásil, že příště již budou důraznější. Jsou tedy pro naši společnost výhružky prostředkem demokracie?
-- Daniela Samsonová
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.