Sněz tu žábu, 1. ročník festivalu francouzského divadla
Suzanne Lebeau: Lidožroutek
překlad: Natálie Preslová, režie: Janek Lesák
Druhý den patřil jedné z nejúspěšnějších her quebecké autorky Suzanne Lebeau, jež nese název Lidožroutek. Během scénického čtení textu v překladu Natálie Preslové a režii Janka Lesáka se vyjevila temná pohádka o tom, jaké to je být jiný. O herecký přednes se postarali Josef Jelínek v roli lidožroutka Šimona a Václav Marhold v roli jeho starostlivé maminky. Lidožroutství pro děti i dospělé, zobrazené a nesené silným, značně poetickým a metaforickým textem. Nutno podotknout, že v současné Francii se jedná o jeden z nejoblíbenějších inscenovaných textů pro dětského diváka.
Hororové pojetí odlehčené ironizujícími prvky a nejednoznačný závěr „inscenace“, kde si režie hraje s celkovým vyzněním a zpracováním textu, nás může nabádat k různorodým výkladům. Tento „inscenační oříšek“ (slovy Luďka Horkého, moderátora následujícího diskuzního bloku), budeme-li chtít zkoumat konkrétní ztvárnění vůči původnímu (v našem případě přeloženému) textu, doplňuje záměrně zvolený hudební doprovod, kdy dramatické a děsivé melodie střídá Linda Scott, jakožto ústřední motiv celého příběhu a tematicky popisná, nápaditá, červeno-bílo-černá projekce. Nutno podotknout, že právě tomuto evokačnímu prostředku nahrává prostor Venuše ve Švehlovce, neboť se promítání láme skrze balkón a dále za něj. Odtud také několikrát přichází se svou promluvou sám Lidožroutek a vytváří tak dokonale děsivý obraz souboje s vlastním, dávno předurčeným osudem. Téma jinakosti, určité morální poselství, vztah dítěte a matky nebo třeba i dětská láska (je možné, že by Lidožroutek svou spolužačku Pamelu skoro-doslova láskou snědl) to vše se prolíná v příběhu sedmiletého Šimona, skrze nějž a jeho maminku-opatrovnici se nám vykresluje „pohádková“ cesta plná nejisté naděje a pokušení. Když se Lidožroutek dozvídá celou pravdu, nejen o zmizení a úmrtí svých sestřiček, rozhoduje se po vzoru svého otce lidožroutí kletbu prolomit. Je potřeba vykonat tři úkoly, v poměrně přesném znění. A tak se také stane, leč je vykoná vskutku po svém. Neméně důležitá je také třetí postava, postava učitelky, která do děje vstupuje pomocí vzkazů pro maminku či z Šimonových vyprávění.
Působivé scénické čtení doplnila debata, které se zúčastnili přední čeští odborníci na dětské divadlo a zahraniční hosté. O tom, jaké je divadlo pro děti a mladé publikum u nás a jaké ve Francii se vedla podnětná diskuze. Docházelo při ní nejen ke střetu světů, dvou kultur, ale též k různým poznatkům a komentářům k Lidožroutkovi, na němž celá debata stála a o jehož téma se po celou dobu opírala. Narazilo se na problematiku připravenosti mladého publika a jeho doprovodu, na rozpor mezi didaktikou a uměním (takovým, které není prostředkem pouze a výhradně nějaké výuky, po vzoru obrozeneckém) či na problematiku tabuizovaných témat. Lidožroutek je a není pro děti, ale on za to přece nemůže, on je prostě jenom jiný…
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.