VOSTO5, Partička a herci jako pokusní králíci

Určitě jste si všimli rozvíjejícího se kultu improvizačního divadla. Začátek improvizačního divadla si může připisovat Česká Improliga, která se inspirovala divadelními skupinami vznikajícími od 70. let 20. století. Tehdy se jednalo o spojení hokejového zápasu, nebo spíše parodie na hokejový zápas, a divadelního představení. První improvizační tým vznikl roku 1999 a od té doby se improvizačnímu divadlu dařilo a daří nadále.

Dnes je v ČR nespočet improvizačních týmů i samostatných skupin, zabývající se improvizací. Improvizace se dostala i na televizní obrazovky skrz pořad Partička. I když jsem o kvalitě tohoto pořadu často pochybovala, tak musím uznat, že u diváků zvýšila zájem o improvizační divadlo. Nebo v to aspoň doufám. Doufám, že si po zhlédnutí Partičky nějaké procento diváků uvědomilo, že je to vlastně divadlo a že divadlo může být zábava a pozornost divaček neskončila u idola dívčích srdcí Ondřeje Sokola. Partička dosáhla naplnění smyslu improvizačního divadla jako lidové zábavy obstojně. 

Partička: (zleva) Ondřej Sokol, Igor Chmela, Michal Suchánek a Richard Genzer
zdroj: webové stránky pořadu Partička na iprima.cz

První improvizační skupiny pojímali tento druh zábavy jako určitý manifest proti elitářskému avantgardnímu divadlu 20. století a zaměřovali se na lidové publikum. Ve 20. století se také objevil nový druh lidové zábavy a tím je televizní zábava. Zprostředkování improvizačního divadla skrze televizní obrazovky se zdá jako správný krok, který jde ruku v ruce s myšlenkou improvizačního divadla. Televize jako mainstreamové médium zprostředkovává improvizační představení přesně těm divákům, pro které je určeno, a vzhledem k velkým diváckým úspěchům Partičky považuji jejich práci za úspěšnou.

Ale zpět k divadlu. Ideální příklad samostatné improvizační skupiny je JUST! IMPRO. Stejně jako u improvizačních zápasů sází na přitažlivé spojení mezi diváky a herci, kde jsou diváci povýšeni na úroveň tvůrců, kteří se podílí na představení (píší témata improvizačních her na papírky, které se vhodí do klobouku, ze kterého se během představení losuje) a to diváky zkrátka baví.

O zapojení herce do představení šlo i divadelním spolkům ve 20. století, které řadíme do postmoderního divadla. Improvizace v té době chtěla být opozicí elitářského divadla, ale přesto zde najdeme podobné snahy. Living theatre nebo divadlo Jerzy Grotowského mělo za jeden z cílů zapojení diváků přímo do představení. To samozřejmě vyžaduje improvizaci herců a tím se dostáváme ke spojení těchto dvou zdánlivě odlišných divadelních žánrů. Velká volnost diváků ovšem může přinést i komplikace. Při jednom představení Dionysus in '69 od The performance group, kterou vedl režisér a teoretik Richard Schechner, se diváci aktivizovali do té míry, že během představení unesli představitele hlavní role. Herci nevěděli, co si s takovou situací počít, naštěstí se přihlásil jeden z diváků, který představení viděl už několikrát a zbytek představení odehrál za uneseného herce. Hercům podobné incidenty nebyly příjemné, zato Richard Schechner byl nadšený, protože právě tyto extrémní situace ho zajímali. Možná trochu smutný příběh o tom, jak se herci stali pokusnými králíky divadelního teoretika.

S improvizací v různé míře si pohrává i soubor VOSTO5. Na rozdíl od Improligy nebo JUST! IMPRO se jedná o divadelní soubor, jehož zaměření není jen čistě improvizační, ale jde o nejrůznější formy divadla od pevné formy například site-specific Dechovka, až po čistě improvizační hru Stand’artní kabaret nebo Teatromat. Na rozdíl od JUST! IMPRO a Improligy se jedná více o divadelní představení v tom smyslu, že se nejedná o krátké hry, ale o jednolitý program. Ve Stand’artním kabaretu, který trvá okolo hodiny, zkrátka přijde určitý počet herců a začnou hrát – improvizovat. V představení Teatromat se na rozdíl od kabaretu zapojují i diváci, kteří potleskem rozhodují o osudu Aleny. Jak píší na svých stránkách, snaží se (nejen) skrze improvizaci zkoumat vztah diváka a herce a jeho nejrůznější aktivizaci a zapojení do představení.

Improvizace se v posledních letech velmi daří. Od čisté lidové zábavy, až po způsob zkoumání divadelní komunikace. Kouzlo improvizačního divadla je nezaměnitelné. Od přání, aby se vytáhlo vaše téma na hru z klouboku, a skeptických pohledů diváků (to mají přece nacvičený!) až po improvizaci jako druh divadelní komunikace, který se zaměřuje na roli diváka a jeho zapojení.

VOSTO5: Dechovka // zdroj: webové stránky souboru

Doufám, že jsem Vás nalákala se jít kouknout na některé improvizační divadlo a tady je pár praktických tipů, kam vyrazit:

Improliga: na svých webových stránkách nemají uvedeny žádné prázdninové termíny zápasů, ale na jejich facebookových stránkách se občas objeví nějaké akce spojené s improvizací, takže minimálně přes prázdniny doporučuji sledovat Facebook Improligy.

JUST! IMPRO: 22.7. Tiskárna na vzduchu ve Stromovce za příjemných 70,- kč, normálně hrají ve Švandově divadle a Akropoli za 200,- kč, takže neváhejte a využijte tuto šanci. Pokud by Vám to nevyšlo, tak na tom samém místě ještě 19. 8. více na Facebooku.

VOSTO5: 26. 7. Stand’artní kabaret na festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou, pro pražáky 20. 8. Stand’artní kabaret na Letní letná (zadarmo!). Více opět na stránkách souboru VOSTO5. 

Partička: pokud Vás po přečtení článku nejvíc nalákalo se kouknout na Partičku, tak si ji najděte na Youtube nebo iPrima a jestli se chcete kouknout na živo, tak na stránkách Partičky na vzduchu mají program na podzim 2015.