#nextwave: Teroristé a démoni popáté

...příští vlna/next wave... - Teroristé a démoni

Udílení Poct za alternativní umění
režie: Jiří Adámek a Boca Loca Lab

Včera (25. 9. 2015) proběhlo v Experimentálním prostoru NoD udílení Poct za alternativní umění 2015. Průběh „Uctívání“ byl v režii Jiřího Adámka a jeho divadelně-hudební skupiny Boca Loca Lab.

Poctěni
Když se řekne „udělování poct“, „udělování cen“, většina z nás si nejspíše představí rádoby zábavné řeči moderátorů-nemoderátorů, kvanta hudebních skupin, sáhodlouhé děkovačky rodinám, rodinám rodin, rodinám spolupracovníků a tak podobně. To ovšem nelze očekávat na festivalu alternativního umění a nelze to očekávat od Boca Loca Lab.

Na scénu přichází šest herců (Dora Bouzková, Barbora Mišíková, Petra Lustigová, Daniel Šváb, Vendula Holičková a Smolárik). Po „instrumentální“ (rozuměj vokálně o instrumentech) předehře se moderování chopil Daniel Šváb v kostýmu nenápadně stylizovaného do kněžského roucha. U všech Poctěných probíhalo předávání plastiky Petra Nikla – velkého vybouleného kruhu á la smajlík – stejně. Po oznámení oblasti, za kterou bude udělena Pocta, spustí Boca Loca Lab vokální intrádu, pokaždé jinou. Jednou například zněla jako jakýsi africký rituál, jednou jako dechovka. Herečka odvedla po bílých liniích nakreslených na zemi Poctěného za paraván, který stál na scéně. Všechny oceněné masírovala akupunkturní hlavicí. Ze starého „magneťáku na provázku“ pouštěli každému kazetu, na níž bylo řečeno, za co že to vlastně dostává cenu. Samozřejmě nešlo jen o suchopárné oznámení, například publikace profesora Ctibora Turby byly vyjmenovány francouzštinou namíchanou s češtinou. Večer pak zakončili Boca Loca japonským haiku o slimákovi.

Živoucí poklad - prof. Karel Makonj / foto: Aneta Vašatová

A co na to Poctění? Profesor Turba děkoval francouzsko-anglicko-česky. Antonín Brinda nevěděl, že se udělují Pocty, takže neměl košili. Sylva Hampalová a Gabriela Náhlíková si plastiku vystaví ve Vraném v Perle. Profesor Karel Makonj dostal „nekrologickou cenu“ (Živoucí poklad…). A prohlásil, že: Loutka je alternativní vždycky, herec jenom někdy. Štěpán Kubišta s sebou nevzal svoje spolupracovníky a nepamatoval si jejich jména. Pavel Zajíček a Miroslav Bambušek se pro jistotu nedostavili vůbec, ale přesně v okamžiku, kdy jsme tleskali, ale neměli jsme komu, přišli. A bylo to undergroundové.

Z Adámkovy režie je vidět, že jakékoli udílení cen se nemusí snažit být za každou cenu co nejvtipnější, co nejvíce „cool“, co nejvíce uvolněné. Večer proložený nadsázkou a recesí měl drive a měl vtip. Slimák jde spát a vstává tak jak je (japonská haiku).

Kompletní článek a vše o Poctách naleznete zde, na blogu iDN.

Článek vyšel také ve festivalovém zpravodaji Tsunami.