#nextwave: Teroristé a démoni poprvé

...příští vlna/next wave... - Teroristé a démoni

Divadlo Koňa a motora - Žabáci a Romeo a Julie

Sobota na festivalu …příští vlna/next wave… patřila Divadlu koňa a motora. Tento nezávislý soubor představil pohádku pro děti Žabáci a převrácenou klasiku pro dospělé Romeo a Julie. Jevištěm a zároveň hledištěm byl Přístav 16800, který se nachází na Rohanském ostrově. Nevšední místo tak hostilo divadlo, které si svého diváka aktivně hledá a umí s ním pohotově komunikovat.

BFF: „Best Frogs Forever“

Nerozluční přátelé, žabáci Kvak a Žbluňk, přesvědčují hravou a klaunsky kabaretní formou děti o tom, že nejdůležitější na světě je mít kamarády. A to i přes to, že každý chce být občas chvilku sám. Zajímavou součástí představení je jakási dvojaká hra se slovy – Žabáci mluví dětsky-srozumitelným jazykem, občas však používají slova, která děti mohou jen sotva znát. Těmito slovními obraty si získávali smích dospělého publika a zároveň nabízeli další rozměr – ponoukají děti k zvídavosti, možná i nutí fantazírovat. Dítka občas zvolala, že slovo znají, přesto bylo patrné, že netušila „vo co gou“. Rozuměly však významu celé situace, ztotožňují se totiž se svými protějšky – žabáky (dospělými dětmi), kteří jim pouličně bláznivým bengálem, kde se bubnuje, polévá vodou, kuchtí zmrzlina s dortem a flambuje brambora (která je vlastně okurkou!), předávají různé poučky i nepoučky. A děti se smějí i pláčou, ale hlavně na tyto podněty reagují. Hra s rekvizitami i prostorem pobaví a skrze groteskní žabákovské eskapády může též něco naučit. A jako v každé správné „inscenaci“ nechybí ani písnička. „Zkrátka a dobře“: neotřele moderní alternativní divadlo pro děti.

DKM: Žabáci / foto: Aneta Vašatová

Cirkus „Šejkspír“ aneb Nejprve teplý a pak studený

Po této vyprávěnce dorazili Mačo a Opičák, kteří sem přivezli cirkus. Chvilku se předvádí a posléze vybízejí především dospělé diváky, stejně jako předtím Žabáci vybízeli děti, aby se zapojili. V tu ránu se stávají něčím, co bychom směle mohli nazvat jako „Jukebox Shakespeare“. Diváci si mohou vybrat jakoukoli tragédii, komedii, historickou hru nebo sonet a vše jim je přehráno ve zkrácené „light verzi“. Byť se zdá tento princip vychytralý, stává se po nějaké době krapet ohraný a předvídatelný. Tento drama-jukebox má však jednu kouzelnou výhodu i nevýhodu. A ta spočívá v tom, že publikum jistě časem vyřkne název tragédie o dvou znepřátelených rodech. V ten moment se vyprostíme z odlehčeného prologu a dostáváme se k tomu, o čem to celé má být.

Romeo se zamiluje do Julie, která je ale bohužel-bohudík Vyšší mocí obdařena mužským údem. Zjevuje se duch Freddieho Merkučiho (zcela jasná symbolika je podpořena hity Queenů), který ví, kde se bude mít tento pár nejlépe a kam se má vydat, aby mohli „všechno“. Problém je však v těch, kteří tyhle „duhové lidičky“ odsuzují a jejich cestu do „ráje“ jim znemožňují. V (a)historických metaforách se tak zjevuje otázka a problematika homofobie. Skrze myšlenkově rázné a poměrně realistické provedení se dozvídáme: co homosexuálové chtějí a kdo jim to upírá. Záporný charakter homofoba-everymana, reprezentován v několika postavách od nespokojené divačky až po Tybalta, vítězí. I zde totiž Romeo a Julie (Juliák), po aktualizovaném vzoru shakespearovském, umírají. Strůjce veškerého neštěstí (náš homofob, nyní už zase jako nespokojená divačka) pak vítězně prohlašuje, že kvůli těmto „jevům“ nemá spousta žen partnera. 

DKM: Romeo a Julie / foto: Aneta Vašatová

Když pochválí slečnu z publika, neboť je krásná a asi nemá přítele, musí si též sáhnout na život – protože se homofobií nakazila a není úniku. Končí tak stejně jako osudem stíhaní Montek a Kapulet(ová). Divadlo koňa a motora zde velmi jasně dokazuje, že chce reflektovat problémy dnešní společnosti. To vše odehráno, markýrováno a deklamováno z pojízdného jeviště, kterým je jejich vínový forman-motora. Je jedno, jestli jsi teplý, stejně skončíš studený, hlásá jedna z myšlenek. Láska nemá a nezná hranice a homofobie je pouze nadbytečná nemoc, kterou v sobě člověk probouzí a živí s pomocí toho nejúčinnějšího jedu – předsudku.

Čtyři performeři v čele energií nadopovaným Michalem Hábou dokázali, že nezáleží na tom, pro kolik diváků se hraje. Koňáci motoráci přivezli veselost, metaforické skeče, vynalézavé kýče, očekávané eskapády a neočekávanou lehkost. Vytvářejí nápadité divadlo, využívající nejen potenciál prostoru, ale též potenciál rekvizit. Někdo velmi erudovaný by si jistě mohl pochvalovat precizní pohyb divadelního znaku. Tempo obou „divadélek“ bylo rozvolněné a přitom svižné, za což nepochybně může roztříštěnost leitmotivů do malých skečů, hudebních výstupů a scének, které spolu kooperovali (jako by je někdo umně poslepoval divadelní gafou) a předávali tak jasné poselství. Osobně se domnívám, že kdo nedorazil na prosluněný „Rohan“, velmi pochybil.

Reflexe vyšla také ve festivalovém zpravodaji Tsunami a na iDN.