#nextwave: Teroristé a démoni podruhé

...příští vlna/next wave... - Teroristé a démoni

Divadlo LETÍ - F. Zellerová: Rozhovory s astronauty
režie: Natália Deáková

Divadlo LETÍ se přestěhovalo ze Švandova divadla do VILY Štvanice a v rámci festivalu …příští vlna/next wave… zde uvedlo hru současné německé autorky Filicie Zellerové Rozhovory s astronauty, kterou hraje už tři roky.

Oběti astronautů

Režisérka Natália Deáková pojala komplikovaný text Zellerové v překladu Zuzany Augustové formou scénického čtení. Takovéto komorní ztvárnění a zasazení do intimního „sklepení“ VILY hře velmi slušelo. Text neplyne systematicky, logicky, příběhy postav se přerývají. Sem tam se věty opakují, promluvy náhle nedávají smysl. Jde o změť monologů a dialogů těžko identifikovatelného počtu žen a jednoho muže. Na scéně jsou ovšem jen čtyři aktérky – Zuzana Onufráková, Jana Stryková, Hana Vágnerová a Zuzana Ščerbová. Každá z nich představuje matku a au-pair a občas i nějaké to dítě. 

Divadlo Letí: Rozhovory s astronauty / foto: Andrea Malinová

Vytížené, ambiciózní a vlastně zoufalé matky úzkostlivě potřebují svoje au-pair. Kladou na ně vysoké nároky, v podstatě na ně přehazují svou mateřskou roli, aby se ony mohly věnovat vlastní kariéře. Zellerová ve své hře z roku 2009 otevírá několik zásadních – ženských – témat. Na jedné straně jsou afektované, hysterické a sobecké matky ze Všeněcka, které v touze po naplnění vlastních ambicí odsouvají své děti a svou rodinu až na druhé místo a péči o ně přenechávají au-pairkám. Předepisují jim život, korigují je, protože jsou na to zvyklé z práce. Ale na ženy je společností vyvíjen značný nátlak. Musí být dokonalé, stoprocentně výkonné v práci i doma, žít zdravě, zastat mužské role… Na druhé straně jsou au-pairky ze Šlohenska, Ukulele, Mongoloidska, Čórska či Restska – (ne)nápadné odkazy na střední a východní Evropu – které přijely do Všeněcka (odkaz je snad jasný) splnit si sny, vydělat peníze na cestu do Fanglie či prostě za lepším životem. Au-pairky jsou přetěžovány ze strany matek, ty zase vytáčí jejich neschopnost a neochota stoprocentního nasazení do péče o domácnost. Matky jako tyranky, au-pairky jako oběti.

Jenom tu chybí muži. Hlas jednoho – manžela jedné z matek, astronaut – sice slyšíme z reproduktoru, ale jeho role je bezvýznamná. Pro matku funguje jen jako narušitel určitého řádu, který si ona ve své domácnosti za dobu jeho kosmické výpravy vytvořila. O jiných mužích se mezi matkami nemluví. Mluví se o uklízení, o zdravé stravě, o výchově, o práci, o řádu, ale ne o manželích. Proč? Převzaly jejich místo živitelů rodiny ženy a k životu už je vlastně nepotřebují? Nebo jsou muži pořád pryč, někde v kosmu, když je ženy potřebují? Také odsunuli svou rodinu stejně jako ženy? Nazvala Zellerová svou hru Rozhovory s astronauty právě proto, že staví na této myšlence? Tedy že to, co ženy během hry říkají, říkají vlastně svým mužů, kteří jsou právě ti „astronauti“ – jsou někde mimo realitu, mimo rodinu, neposlouchají je a nevrací se. Matky jako oběti astronautů.

Reflexe vyšla také ve festivalovém zpravodaji Tsunami.