#nextwave: Teroristé a démoni potřetí

...příští vlna/next wave... - Teroristé a démoni

Depresivní děti touží po penězích - Kabaret de Sade / 120 dnů Sodomy
režie: Jakub Čermák

Masakr Elsinor - Bagately k masakru

Třetí den festivalu byly v prostoru kulturního centra Venuše ve Švehlovce uvedeny dvě premiéry. Domácí soubor Depresivní děti touží po penězích zahájil večer svým lehce pornografickým, filozofickým a sadistickým Kabaretem de Sade, při kterém byly zdolávány hranice divadla. Následně se v herecké šatně představil Masakr Elsinor s nejednoznačně interpretovatelnou inscenací Bagately k masakru.

Jít s kůží na trh

Různorodý, avšak specifický soubor Depresivní děti předvedl odvážný kabaretní patvar plný přisprostlého ponoukání k interakci. Jako „správné“ alternativní divadlo si totiž hraje s divákem a zároveň uvádí v nebezpečí sebe sama. Je to takový trojboj: soubor vs. soubor, soubor vs. divák a divák vs. divák. Osmičlenný gang v infantilních kostýmech rozehrává další ze svých neuhlazených a úchylných počinů. Na začátku jsou diváci upozorněni, že se budou pokořovat hranice divadla, všechny východy jsou uzavřeny a pokud někdo potřebuje na záchod, tak má poslední možnost. Zvedá se „neznámý“ divák a před zraky ostatních (otočen zády) močí do plastového kyblíku. Tím se nabourává vztah umělec-divák. To je ještě umocněno ve chvíli, kdy performeři žádají výměnu stran. Výsledkem je stupňovaná soutěž o ceny, která spočívá v jediném – vypít sklenku čerstvé moči naředěné coca-colou bez cukru. Rozhodování diváků je prokládáno jednotlivými vstupy. Protagonisté olíbávají Pavla Neškudlu (má pásku přes oči), který když nepozná svého souputníka, je fackován a shazován na zem. Barbora Šupová je později mlácena, výhercem s močí, zateplovací trubkou. A přicházejí další a další „příjemnosti“, které mají svůj původ ve 120 dnech Sodomy od Markýze de Sade.

Diváci stále nemají odvahu a tak následuje předlouhé předčítání působivého textu přímo z notebooku. Domnívám se však, že existuje stovka efektivnějších a poutavějších způsobů, jak jej divákovi předat. Pokud to ovšem nebyl záměr a nebylo cílem diváka znavit a donutit ho onu tekutinu konečně vypít. V dalším výstupu je na publikum vytvářen silný nátlak ze strany celého souboru, kdy jednotlivci předstoupí před diváky, a když si vyberou svou konkrétní oběť, započnou jí vyprávět různé příběhy o moči, výhody jejího pozření a podobně. V nikým neočekávaném okamžiku se objevuje onen hrdina (náhodný divák), který sklenku bez zaváhání vyžbluňkne. A následně, jak bylo slíbeno, si vychutnává všechny své odměny. Bravo! Můžeme jít domů. Nemůžeme.

Depresivní děti touží po penězích: Kabaret de Sade / foto: Aneta Vašatová

Soubor si totiž přichystal ještě jednu specialitu na závěr. Nehodlá pustit diváka ze sálu, dokud si neprojde jedním z trenažérů, kde si pro něj protagonisté připravili zvrácené a netradiční zážitky. Každý z diváků se tedy musí vydat k nějakému z míst, jež si sám „svobodně“ zvolil, a jedině tam mohl získat rtěnkový polibek, který jej konečně osvobodil. Kabaret de Sade je sadisticky perverzní hra, kdy performeři i diváci balancují na hranici trapnosti, ztrácejí se v originalitě i banalitě, přeskakují od nechutnosti k vtipnosti, vyskytuje se tu spousta nápadů a několik slabších i záměrně hluchých míst. Soubor i divák jdou s kůží na trh a vystavují se jistému riziku. Nutno také závěrem vyzdvihnout improvizační výkon Jakuba Čermáka, který se zhostil role konferenciéra. Depresivní děti mnohdy těží ze svých nedostatků, uvádí diváka v jistou nekomfortnost zcela záměrně, což je ovšem výprava na tenký led.

A navíc ještě vyvstávají otázky jako: Jak dlouho by se to ještě dalo hrát? Mají některé diváky domluvené? Mají nachystaný pevný tvar, nebo se děj odvíjí od reakcí konkrétního publika? Jsou připraveni na všechno? A v neposlední řadě, a to především: Byla to opravdu moč?

Masakr Elsinor: Bagately k masakru / foto: Aneta Vašatová

Velké tajemství

Herecká šatna. Tři muži. Silně symbolistický, surový a vizuálně bohatý příběh, který může mít několik různorodých interpretací – a přitom jako by se ta hlavní před námi skrývala. Tedy alespoň přede mnou… Chce to vydržet, jinak to nejde, opakuje ve změti artových sekvencí jeden z herců. Jednou z nejvýraznějších a pro atmosféru nejdůležitějších složek je podivná a negativně psychedelická/ambientní (nevhodné škrtněte) hudba. Živá hudba zdůrazňuje šílená místa, anebo se stává jen jakýmsi ruchem. A do toho všeho herecky výborný Ondřej Novotný zpívá, brouká nebo textově aktualizuje všem známou vánoční píseň, Narodil se Kristus Pán.

V nesnadno uchopitelném a přesto místy popisném tvaru se objevují motivy rodiny, existence i neexistence člověka, odhalování sebe sama, ohrožování (nejen od společnosti), zacházení s člověkem jako s kusem masa a mnohé další. Soubor Masakr Elsinor předvedl divadlo-nedivadlo, které expresivně působí na naší touhu po hledání všech jeho významů. V přemíře náročnější performativity je nám dokazováno, že ačkoliv dílo nepochopíme zcela přesně, a v případě že jej rovnou nezavrhneme (rozhodně to není pro každého), může se nám i tak zalíbit, neboť nás bude nabádat k hledání významů šikovně uschovaných nejen za hrou s průhledy a stíny.

Reflexe vyšla také ve festivalovém zpravodaji Tsunami a na iDN.