Není idiot jako idiot

Podnikly jsme s kolegyněmi Kristýnou Matolínovou a Barbarou Strakovou výlet do Brna do Divadla Husa na provázku. Inscenace Kníže Myškin je idiot je druhý díl Morávkovy tetralogie Sto roků kobry. V rámci toho projektu uvedl čtyři dramatizace nejvýznamnějších románů Fjodora Michajloviče Dostojevského: Zločin a trest, Idiot, Běsi a Bratři Karamazovi. Dnes už se bohužel hraje pouze Kníže Myškin. A to už jedenáct let. A velmi zřídka. Překvapil nás vlahý potlesk publika, protože my bychom tleskaly klidně hodinu. Jako výsledek výletu přinášíme tuto recenzi-nerecenzi.

Kristýno, jak na tebe působilo představení?

První, co mě napadlo po skončení představení, bylo: ještě, já chci ještě! Ani po tříhodinovém představení jsem neměla dost.

Báro, co ty a Kníže Myškin? Nadšená, otrávená?

Rozhodně nadšená. Jeden z nejlepších divadelních zážitků, co mám. Prostor divadla, herecké výkony, scéna i hudba, všechno mě uchvátilo. Prostě naprosto úžasné!

Na tom se všechny společně shodneme. Před každým představením mám takový zvláštní pocit vzrušení, očekávání a těšení se. Co přijde? Před Myškinem byl tento pocit neobyčejně intenzivní a o přestávku zesílil.

Týno, o čem to pro tebe bylo?

Ke knížeti Myškinovi jsem si okamžitě vytvořila silné citové pouto. Jelikož mě při sledování jeho osudu zavalovaly vlny lítosti, musela jsem se proti tomu něčím bránit. Tím byla myšlenka, že díky prostoduchosti a určité naivitě, či spíše nezkaženosti byl Myškin vlastně mnohem šťastnější než všichni okolo. Další z motivů, které pro mě hrály velkou roli, souvisely s postavou Nastasji Filipovny – manipulace, moc, vlastnictví, lidská nízkost.

Báro, asi se shodneme na tom, že představení mělo silnou energii. V čem si myslíš, že to bylo?

Pro mě osobně tím, jak Morávek zpracoval jednotlivá témata, kterými se Dostojevský zabývá – láska, víra, nerovnosti ve společnosti. Tak jako hystericky, vtipně, expresivně. Dostojevského témata jsou stále aktuální. Ale zároveň to bylo i v mnohých hereckých výkonech, které byly neskutečně opravdové.

Kníže Myškin má být idiot. Je prostoduchý, bezelstný, upřímný, laskavý, zdvořilý, pokorný, empatický. Člověka s takovými vlastnostmi bychom v dnešní době pravděpodobně skutečně označili za idiota. Myškin vnímá lidi jako nezkažené, nepočítá s lidskou lstí, vypočítavostí, žárlivostí. Má vlastně ty nejlepší vlastnosti, které už skoro nikdo z nás nemá. Svou upřímností, přirozeným předpokladem, že má říkat to, co si myslí, nabourává jedovaté obaly všech ostatních postav. Ale i jeho radost ze života, z každého stromu, z lidského úsměvu, z lásky je zničena touto společností, která mu neustále připomíná, že je idiot. Čím roztomileji a dojemněji ho Jiří Vyorálek hraje, tím surověji působí chování okolí vůči němu.

Týno, Báro, pojmenujte pokud možno jedním slovem esenci Vyorálkova výkonu.
Týna: Můžou být tři? Roztomilost budící soucit.
Bára: Dojemně roztomilý.

Proč by si měl někdo zajít do divadla na Kníže Myškin je idiot?

Týna: Protože Jura.

Bára: Přesně, a už to hrají tak dlouho, že by se mohlo stát, že to stáhnou… Takže moc neváhejte a jeďte do Brna.

Šílená láska, vášeň nebo smrt, neustálá nepřítomnost Boha (ale podle mého názoru v tomto představení přítomnost Boha supluje právě kníže Myškin) ve spojení s Morávkovou imaginací, důkladností v symbolice, hudbou předznamenávající tragédii, ale přesto ve valčíkovém tanečním tempu. To vše vytvořilo velmi emočně silnou, komickou i tragickou, křehkou a dojemnou inscenaci.

Holky, slovo na konec?

Týna: Andrea Buršová je naprosto skvělá.

Bára: Sice máme v Praze super divadla a inscenace, ale i to Brno stojí za to, zas tak daleko to není…

(Psáno z reprízy dne 29. 9. 2015)

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU – Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Kníže Myškin je idiot. (režie Vladimír Morávek, dramaturg projektu Petr Oslzlý, premiéry 12. a 13. 1. 2004)