#DÍTĚ: Mezi žlutou šlechtou

Dítě v Dlouhé, 18. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Divadlo U staré herečky - T. Jarkovský: Ošklivé kačátko
režie: Jiří Vyšohlíd

Dnešní festivalové dopoledne patřilo nejmenším divákům. Divadlo U staré herečky z Hradce Králové nastartovalo ve výsledku slunný den představením Ošklivé káčátko. Klasický příběh Hanse Christiana Andersena upravil Tomáš Jarkovský a očistil ho od „drsnějších“ částí.

To, co prožívá ošklivé káčátko, si děti mohly prožít samy, nebo se s tímto problémem setkat ve svém okolí. Navíc v dnešní době, kdy se intenzivně řeší téma inkluze a exkluze ve školství, nabývá příběh ještě silnějšího významu. Co to obnáší být jiný? Jsem špatný, nebo ne? Jak se k lidem, kteří se od nás „odlišují“, chovat?

Příběh je dětem zprostředkován loutkami, nebo spíše objekty, hračkami, které ovládá jedna herečka (Jana Vyšohlídová). Její osobnost ovládla scénu a upoutala dětskou pozornost. Vyšohlídová ke každé loutce, ke každému zvířátku přistupuje jako k individualitě, jasně charakterizuje jejich povahu – i změnami hlasu, takže se dítě neztrácí a rozlišuje, kdo zrovna mluví a jaký je. Pouze v případě kohouta je poněkud nejasný gender. Sice kokrhá, ale přitom vydává zvuky jako slepice… ale to je jen detail.

Ani nevím, co inscenaci vytknout. Vlastně vím – jediné, co není úplně šťastně zpracované, jsou narativní části, které poněkud brzdí tempo. Třeba když herečka vypráví, že káčátko odešlo z farmy a došlo až k rybníku. Protože to se dá ztvárnit hereckou akcí, výtvarně, nebo i písničkou. Ošklivé káčátko je výtvarně půvabné a nápaditě řešené, technicky dobře provedené i načasované. Písničky, které se často používají jako výplň času, jsou organicky spojené s příběhem, posouvají děj nebo vyjadřují pocity postav. Vypíchla bych písničku tří káčátek, sourozenců ošklivého káčátka. Začíná zlehka, o tom, že žlutá je krásná barva, ale pak se přehoupne v song žlutých snobů o nadřazenosti „žluté šlechty“. Bylo to milé, příjemné a podle reakcí publika pro děti zábavné.