#DÍTĚ: Turandot, princezna Dračí

Dítě v Dlouhé, 18. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Divadlo DRAK - T. Jarkovský, J. Vašíček: Princezna Turandot

režie: Jakub Vašíček, dramaturgie: Tomáš Jarkovský

Jak je známo, Divadlo v Dlouhé o své dětské diváctvo starostlivě pečuje, jak za běžného provozu, tak v rámci každoročního festivalu Dítě v Dlouhé. Kromě slibné dramaturgie celé přehlídky a jogurtu na cestu při odchodu, čeká na dětské návštěvníky i Festivalová hra. Děti dostanou kartičku s otázkami, na něž mezi představeními hledají odpovědi na cedulích v prostorách přízemí a foyer. 

Obtížnost úkolů se sice zprvu jeví jako pro děti od 4 do 8 let, ale nenechte se zmást, je totiž třeba nalézt všechny cedule. Našemu redakčnímu týmu o třech vysokoškolácích se to například nepovedlo. Cukr pro děti, které si nejen zkrátí čekání, ale je jim i zlegitimizováno nadšené lítání a průzkum jinak seriózních prostor divadla. Bič na dospělé, který stírá jejich profesní rozdíly, a tak učitelky, uvaděčky, šatnářky i barmanka společnými silami děti dobíhají, obíhají a předbíhají, aby tvořily živé přikázané směry jízdy a zákazy vjezdu. Pedagožky jsou unaveně nešťastné, uvaděčky usměvavě profesionální, děti nadšené. Je jim to laskavým přivítáním, které připomíná, že celý festival je o nich a pro ně. 

Samotný název Divadla Drak je dnes značkou slibující kreativní scénická a loutková řešení, netradiční přístup k tradiční předloze, jemnou a hravou poetiku i mnoho vrstev humoru napříč věkovými kategoriemi. Inscenace Gozziho Turandot v režii Jakuba Vašíčka a dramaturgii Tomáše Jarkovského tomuto rukopisu plně dostála. Právě dramaturgické úpravy předlohy zjednodušují původně spletitou minulost a vztahy mezi postavami, příliš nepřehledné pro malého diváka. Příběh je přímočarý, zápletka jasná, konec šťastný, tím však inovace „čínské pohádky“ nekončí.

Už úvodní scéna, v níž náctiletá princezna sedí u notebooku a se sluchátky na uších hraje brutální videohru, odrážející její postoj k mužům (ztvárněnou – jak jinak – hravou stínohrou), postavu dětskému diváku přibližuje a zatraktivní. Naopak typizovaný, majestátně vyhlížející císař drží po většinu představení linii seriózní atmosféry orientální pohádky. Obě tyto roviny – ta „moderní“ se současnými prvky a odkazy a ta „tradiční“, udržující inscenaci vně hranic parodie – se neustále doplňují a tvoří příjemně vyrovnaný poměr poctivé pohádky (podpořené i stylizovanou výpravou) a atraktivní nadsázky (téměř klaunská dvojice Li-po a To-fu a zejména jejich narozeninové přání bubnované na boomwhackers). Právě hra s kontrastem těchto dvou rovin potěší plnoleté diváky, princezna rebelka v mikině s nápisem Free Tibet při vzdorovitém rozhovoru s otcem, čínským císařem, zjevně všem učitelkám v sále vykompenzovala anti-průzkumnické utrpení před představením. 

Nejvýraznější dramaturgický zásah přichází s postavou valašského Honzy, nahrazujícího prince Kalafa. Děj se dětem opět o něco přibližuje a střet dvou odlišných kultur tvoří prostor pro mnoho vtipných situací, jejichž potenciál byl rozhodně využit, někdy snad až nad míru (Honzovo vyprávění o Bajajovi sice nabízí další vtipnou a loutkářsky atraktivní situaci, avšak pro příběh úplně nepodstatnou). Ačkoli bodrý, neotesaný krajánek může v decentním a vznešeném prostředí působit chvílemi až jako karikatura, jeho dobrosrdečnost, bezelstnost a selský rozum ve výsledku fungují jako mnohem přesvědčivější motivace pro Turandot, která se do něj přece jen zamiluje, než jak je tomu v předloze. 

Podtrženo sečteno, dračí Princezna Turandot je bezesporu zdařilou inscenací, která potěší nejen nápaditou prací s loutkami a divadelní zkratkou, ale také dokáže velmi zdatně komunikovat s diváky všech věkových kategorií.