Tutláš? Zaplatíš.

Tato recenze vznikla v rámci semináře Moderní divadlo pro děti a mládež II., který na Katedře Divadelní vědy FF UK vedli v akademickém roce 2015/2016 Mgr. Luděk Horký spolu s doc. Petrem Christovem. Jako první text Nicol Škvarové z Malého divadla v Českých Budějovicích. Texty Lukáše Křížka pro tento seminář jsou zařazeny ve festivalovém deníku #DÍTĚ a texty našich kolegů se zde postupně objeví v průběhu prázdnin či jiném vhodném čase.

Román Mary Wollstonecraft Shelley Frankenstein neboli moderní Prométheus je silně ukotven v době svého vzniku - v devatenáctém století. Je to romantismus až za hrob, včetně tajemnosti, popisování krajiny, sentimentu a patosu. Monstrum Frankensteinem stvořené je typický romantický hrdina, vyvrhel společnosti, do níž se snaží zařadit, ale není mu to umožněno. Jsou tu rozpory mezi ideály a realitou, je tu utrpení a tragický konec. Když se však tento dobový a (dnes) nepotřebný balast oseká, zůstává stále nosné téma vypovídající o tom, co z nás dělá lidi a co z nás dělá zrůdy, a do jaké míry jsme odpovědní za to, co stvoříme. Režisér a autor scénáře k inscenaci Frankenstein Janek Lesák spolu s dramaturgem Petrem Haškem si z románu berou úplné minimum, jde vlastně jen o velmi volnou inspiraci.

Navodit děsivou atmosféru a ztvárnit mrtvolnou obludu tak, aby vypadala skutečně věrohodně, respektive aby byla strašidelná, není ve filmu tak obtížné, jako na divadle. Protože si budu vždy vědom(a) toho, že přede mnou stojí živá bytost, herec. Janek Lesák, druhý režisér Tomsa Legierski a scénograf Jan Brejcha do role monstra použili speciální celopohyblivé loutky v životní velikosti. Loutka stojí přesně na hranici mrtvý/živý. Víme, že je to kus dřeva a drátů. Čtyři herci loutku vodí za ruce, nohy a hlavu, oživují ji, a to obdivuhodně pečlivě. Její pohyby jsou přesné až lidské. Výrazně zde kontrastuje divákovo vědomí o neživosti loutky s tím, jak je její pohyb „živý“.

Malé divadlo - Frankenstein // zdroj: web divadla // foto: Petr Zikmund

Lesák propojuje činohru, loutkové divadlo, instrumentální hudbu, operu a balet do jedné inscenace. Nejde však o umělé poslepování, aby ukázal, co všechno divadlo v Českých Budějovicích umí. Hudba Jana Čtvrtníka kombinuje Fugu d moll Johanna Sebastiana Bacha s elektronickými prvky, rockem, beaty, industriálními zvuky. Fuga také několikrát zazní živě na harmonium. Operní kvartet s barokními polyfonními skladbami slouží jako průvodce dějem, baletka zase zprostředkovává krásu, něžnost a lásku, která má být vrcholem polidštění monstra. Pocit strachu, hrůzy a napětí, nejdůležitější atributy hororu, buduje Lesák prostřednictvím hudby, hereckého výrazu, loutky a světel. A i fakt, že se v inscenaci téměř nemluví, ji zabaluje do ještě většího tajemna.

Vývoj příběhu řadí inscenaci do kategorie „dobrý horor“. Na začátku vražda, akce, napětí, které postupně povoluje a dostává se do úsměvného a zábavného týdnu v životě monstra. Ačkoli je veškeré počínání monstra pohybově a situačně vtipné, stále je přítomná počáteční atmosféra. A v té největší idylce přijde opět zásadní zlom. Kostýmy a líčení laděné do Tima Burtona jsou asi jediným „nestrašidelným“ prvkem. Bílé líčení a černé oblečení ve stylu 18./19. století asi nikoho nevyděsí. Na druhou stranu, proč by měli tvůrci tlačit na hrozivou atmosféru vším, co mají po ruce, když si ji dokáží vytvořit jinak.

Malé divadlo - Frankenstein // zdroj: web divadla // foto: Petr Zikmund

Nastolené téma: každý mi říká, co je správné, a co není, ale já to vím sám nejlépe, stvořím něco jenom podle sebe a všem ukáži, jak nastavené zákony padají. Ale udělám průšvih, snažím se ho místo řešení ututlat, což ale nedopadá dobře – je věkové skupině 13+, na níž je inscenace cílená, velmi blízké. Inscenátoři ale nezvedají varovný prst, nekážou teenagerům, „ponaučení“ je skryté pod povrchem dobře budovaného hororového příběhu. Což není samo o sobě málo, neboť v tomto věku se také chtějí bát, baví je se bát. Celá inscenace funguje, domnívám se, i pro dospělého diváka. A nikoli na principu – poučí se děti a pobaví se dospělí. Svým nepřímočarým divadelním jazykem staví na úroveň inscenací pro publikum dospělé. To si pak může jako téma nalézt třeba cynickou parafrázi biblického stvoření světa. Frankenstein stvoří jako Bůh svého člověka a učí ho den po dni základním lidským návykům. Když ho konfrontuje se zásadní a největší emocí/silou – s láskou – monstrum dívku zabije. Velká idea se zvrhla.

(Psáno z reprízy dne 6. dubna 2016)

MALÉ DIVADLO – Mary W. Shelley, Janek Lesák: Frankenstein. (režie Janek Lesák a Tomsa Legierski, scénář Janek Lesák, dramaturgie Petr Hašek, premiéra 31. 10. 2015)