#Sobotka: Dílna divadelní kritiky

Šrámkova Sobotka 2016 - LYRIKA DNES

DÍLNA DIVADELNÍ KRITIKY

překladatel, teatrolog, pedagog a vedoucí KDV FF UK - Petr Christov

Na Šrámkově Sobotce to bylo skvělé, opravdu skvělé. Příjemná atmosféra, jakou jsem na žádném festivalu nezažila, ideální počet lidí, dobrej hermelín a pivo ve Vokýnku, po ránu nutná výborná káva z Čekárny. Pár dobrých literárních-poetických-divadelních zážitků. Taky dílna divadelní kritiky s docentem Petrem Christovem, čistě náhodou vedoucím naší katedry. O čem byla? O mluvení a koncentrácích. Byli jsme jen tři účastníci. Jakkoli je to paradoxní, vzhledem k tomu, že jsme hlavně mluvili, máme i „výstup“.

Kritika divadlu kritikou (Petr Christov)

Představa laického outsidera o tom, jak by měl vypadat potenciální výstup z divadelně-kritické dílny, je zřejmě jednoznačná a prostá: nějaká ta kritika by se šikla, ne? Jistě, něco by se našlo. A tak ke čtenářům ctěného SPLAV!u pár slov frekventantů promluvit může. Přesto jsou to spíše dílčí výstupy diskusí a rozprav nad zhlédnutými inscenacemi (a nejen o nich).

Prvním z nich je trojice možných úvodů k případné delší recenzi na inscenaci Valdštejn souboru Geisslers Hofcomoedianten. Tři pohledy, tři přístupy, tři nabídky tří autorů různého věku. Druhým je naopak společná hříčka twitterového charakteru, která se prostřednictvím usouvztažnění několika nezávislých a ne zcela sourodých tweetů snaží postihnout ne zrovna snadný inscenační tvar, jakým je/bylo představení scénické koláže Na slepičím zámku pražského Chemického divadla. Tu zároveň nabízíme v dvojím provedení – jako sérii samostatných tweetů i jako souvislý text z nich zkomponovaný.

Případné čtenářské výtky jsou vyhrazeny. Kritika je totiž stav mysli. A pracovat s vlastními myšlenkami není snadné. Obzvláště když je již obecně známo, že před vlastními názory se neschováte!

---

Politická groteska (Nicola Škvarová)

Možná, že jste o kuksko-pražském souboru Geisslers Hofcomoedianten nikdy neslyšeli. Že se zabývají inscenováním barokních textů, to může zavánět akademismem, historickými rekonstrukcemi mrtvých inscenací z hodně dávných dob (kdyže vůbec bylo to baroko?). Pojmenování „nově-barokní divadelní styl“ prozrazuje malinko víc. Ale… co mám čekat? Mám čekat pořád ještě hlavně pastvu pro divadelní odborníky? Tak to se ale budu jako „nepoučený“ divák dost nudit, ne? Nebo mám čekat prostě zábavné moderní divadlo pro každého (promiňte ten ošklivý výraz)? Geisslers fungují patnáct let. Před patnácti lety jsem se dívala na Krtečka. Geisslers znám asi rok, sleduji je však čtyři měsíce, což není úplně dlouho. Divadelní odborník nejsem. Jednoho jsem si ale všimla. Není to rekonstrukce, je to divadlo.

Moc piva (Arnošt Hašek)

Spousta symbolů a symbolických prvků. Jeden se dokonce skrývá v pivu a vlastně v alkoholu obecně. Zpočátku se zdá být pivo pouze pivem. Záhy se však dozvídáme, že skrze svůj název nese dobu: Ferdinand. Výčepní, která vládne nad hospodou jako císař nad Habsburským císařstvím, dává všem pojmout piva jako císař pojmout pocitu moci. A každému dává jen takové pivo, aby si připadal mocný, ale zase ne dost mocný. A tak na konci jediným ze štamgastů, kterému se dostane privilegia ochutnat skutečné moci, je ten, který po celou dobu pil jen nealko. V opojení mocí se dostává mimo svůj rám a chová se jako vzteklý pes bez pána.

Hvězda jménem Albrecht (Martina Jurčeková)

Valdštejn. Albrecht Valdštejn. Promíchejte, protřepejte obrazy z dějin, vystoupí vám z nich, ať už chcete či ne, mužové, kteří načrtli dějinné obrysy. Vojevůdce Valdštejn, muž, jehož hvězda zářila za třicetileté války, se stává hlavním hrdinou inscenace Valdštejn, kterou uvedlo divadlo Geisslers Hofcomoedianten v Sobotce. Na solničních divadelních prknech ožívá barokní hospoda, kde vám může zhořknout pivo, káva nebo snadno dojdete k úhoně, dáte-li se do politizování. Tajní agenti nespí. A muži se perou, pijou, hvězdy se mění, ale hospoda a zrada zůstává. Ani milovaný válečný oř, nejnovější model, nezůstává svému pánovi Albrechtovi věrný. A my zůstáváme diváky této barokní bondovky, naprosto neschopni zasáhnout do kola dějin. Jediné, co můžeme, zasmát se. Díváme se, bojíme se, bavíme se. A to není málo.

---

140x3x2 (Martina Jurčeková + Arnošt Hašek + Nicola Škvarová)
(aneb magorova glosa)

Jak to bylo pohádko? Kdysi dávno zabloudila paní Suzanne na Vysočinu. A byla z toho kopa básní, práce a hoven. Vlastně nevím, co si o tom myslet, jenom nerozumím hlubokým významům nebo je to fakt o ničem? Na inscenaci mi strašlivě vadila jedna věc. Byly to vysvětlivky napsané na kartonu. Tenhle způsob děsivě zabíjí jinak dobře zahranou věc. Reynkova sláva mezi slepičinci a křehkost veršů paní Suzanne. Hromada poezie – Petrkov ráj na zemi. Stále přemýšlím a nemohu se rozhodnout, kdo mi byl nesympatičtější, jestli matka, nebo otec obou synů. Je to těžké rozhodování... Asi otec. Otřepané téma o trudném osudu za polárním kruhem. Výtvarně pěkný. Dana Marková je skvělá. Asi si ňáký ty básničky přečtu.

Jak to bylo #pohádka? Kdysi dávno zabloudila paní Suzanne na #Vysočina. A byla z toho kopa básní, #práce a hoven.

Vlastně #nevím, co si o tom myslet, jenom #nerozumím hlubokým významům nebo je to fakt #oničem? #NaSlepičímZámku

Na #inscenace mi strašlivě vadila jedna věc. Byly to #vysvětlivky napsané na kartonu. Tenhle způsob děsivě zabíjí jinak dobře zahranou věc.

#Reynek sláva mezi slepičinci a křehkost veršů paní Suzanne. Hromada #poezie – #Petrkov #ráj na zemi.

Stále #přemýšlím a nemohu se rozhodnout, kdo mi byl nesympatičtější, jestli #matka, nebo otec obou synů. Je to těžké rozhodování. Asi #otec.

Otřepané #téma o trudném #osud za polárním kruhem. Výtvarně pěkný. Dana #Marková je skvělá. Asi si ňáký ty #básničky přečtu.

Text vyšel v č. 6/16 Splav!u. 
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.