#JH2016: PC jako Problémový club

86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Od neděle do soboty (tj. od 31. 7. do 6. 8.) probíhal na festivalu Jiráskův Hronov seminář nazvaný Problémový club (PC), v němž pět lektorů hledalo „klíč k vnímání divadelní estetiky i poetiky, zacházeje i do historie a teorie,“ jak ve své reflexi pro Deník Referendum napsala Alena Zemančíková, redaktorka ČRo Vltava a jedna z lektorek.

Mezi další lektory patřili režisérka Martina Schlegelová, pedagog Aleš Bergman a teatrolog Petr Christov. Dramaturga Jana Šotkovského pro letošek nahradil kritik a překladatel v zácviku Michal Zahálka, který tak oproti loňskému roku do diskusí vnesl pohled tzv. zástupce mladší generace. Jako host do diskusí přispívala také hlasová pedagožka Eva Spoustová – k lektorskému sboru nepatřila, ale docházela s takovou pravidelností, že už se koncem týdne s jejím vstupem do diskuse tak nějak počítalo.

Problémový club má, přinejmenším papírově, kmenové účastníky, ale těžko říct, kdo z proměňujícího se množství návštěvníků mezi ně patří, neboť se jedná o otevřenou platformu, na niž má přístup každý, kdo si chce v odpoledních hodinách popovídat o tom, co předchozího dne viděl. Nejedná se však o klasický rozbor viděného, s nímž se lze setkat na ostatních přehlídkách amatérského divadla, lektoři se viděné snaží pojednat v širších souvislostech – a jejich letošní publikum to, zdá se, chápalo. Každé odpoledne se v seminární místnosti sešlo na čtyřicet posluchačů, aby konfrontovali své názory s těmi lektorskými. Mnohdy tak museli činit spíše v tichu vlastní mysli, protože PC není organizován jako diskusní seminář lektorů s publikem, ale spíše jako talk show lektorů. I taková konfrontace s gejzírem cizích nápadů může být podnětná, přínosná a otvírající dveře k dalším rovinám úvah o divadle.

V rámci hronovského dění je PC specifický žánrový útvar: pokud dopoledne navštěvujete seminář a chystáte se na odpoledně-večerní maraton divadelních představení, pak zkrátka musíte trpět určitou akademickou úchylkou, abyste odpoledne strávili dvě hodiny v atmosféře, která mnohdy připomíná dnes již notoricky známou Katovnu z představení Hřmění divadla Sklep. Lektoři občas vedou zbytečně dlouhé monology, je to únavné, náročné na koncentraci, v mnohém připomínající vysokoškolské přednášky. Ostatně, pokud absolvujete všechny PC, naplníte časovou dotaci odpovídající jednosemestrálnímu kurzu. Tak proč se tím trápit? Jasně, kafe byste si mohli v klidu vypít někde jinde. Ale tady vám ke kávě naservírují pět různých klíčů k představení, a to s různými akcenty: dramaturgickým, historickým, teoretickým, scénografickým, režijním... Lektoři mnohdy znají i jiné inscenace daného divadelního textu, znají samotný text i soubor, vědí, jakou úroveň měly ostatní představení uvedené na přehlídkách, z nichž se ten který kousek „kvalifikoval“ na Hronov, takže mohou viděné představit v širším kontextu.

Jedním z téměř obsedantních témat PC je jazyková úroveň jednotlivých představení, tu však lze považovat také za jeden z důvodů, proč odpolední diskuse navštěvovat: všichni lektoři jsou schopnými rétory, a tak přestože jejich diskuse občas připomíná souboj o fejsbukové lajky za vtipnost, mohou si i posluchači brousit své vyjadřovací schopnosti o ostrovtip lektorského sboru a seznamovat se s teatrologickým lexikem. Klíčovými slovy letoška se tak bezpochyby stalo zavnímání nápadu, přijímání inscenace a cítění energie.

Oproti loňsku jsme se nedočkali diskusí na téma gender a divadlo, červenou nití celého týdne však byla krom jiného lascivita a obscenita projevující se v divadle někde na ose mezi mluvidly a rodidly. Jak dýchat, jak mluvit, jak prožívat a jak zacházet s vulgarismy na scéně? A lze k tomu všemu nalézt jednotný klíč? Díky programové skladbě se také neustále vracelo téma politického, resp. angažovaného divadla.

S trochou nadsázky by se tedy chtělo poznamenat, že povedené PC vypadá tak, že přijdete s názorem vlastním, ale odcházíte s tím lektorovým a ještě z toho máte dobrý pocit!   

-- Eva Marková