#JH2016: Nad programovou brožurou

86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Nejsem divěd, nýbrž litvěd, takže se podobně jako Zelená a Modrý ve filmu Chobotnice z druhého patra živím písmenky – a vyžaduji texty nejvyšší kvality, ty ostatní se mi zkrátka špatně tráví. A programová brožura letošního Jiráskova Hronova poněkud drhla v krku.

Chápu, že mnohé soubory píší anotace ke svým představením možná ještě dřív, než vědí, o čem vlastně budou hrát, stejně jako je mi jasné, že psát sám o sobě je mnohdy velmi složité. Ale opravdu je nutné, aby se pak v programu objevovala banální sdělení jako „hrajeme, protože nás to baví“ nebo „jsme pohodová parta, která spolu vychází“? To je snad jasné, asi málokdo by napsal nesnášíme divadlo a nemůžeme se vystát, proto se ve volném čase scházíme a hrajeme si.

Nejasnost ohledně budoucího divadelního tvaru je pro mě také jediným vysvětlením toho, proč se v anotacích tak často vyskytuje trojtečka. Internetová jazyková příručka praví, že tři tečky „obecně označují vynechání určité části textu, přerývanou nebo nedokončenou řeč (…). Kromě vypouštění částí citací tři tečky nepřispívají k jednoznačnému vyjadřování, a proto by jejich užívání (…) mělo být střídmé“. Milé soubory, prosím, věřte divákovi, že přežije, pokud anotaci neskončíte trojtečkou, stejně tak by si bylo dobré uvědomit, že tři tečky divákovo napjaté očekávání nezvýší. Opravdu ne.

Pozoruhodnou strategií je také odvolávání se na vyšší autority. Není mi zcela zřejmé, proč se dočítám, že „významný americký divadelní kritik Walter Kerr kdysi napsal, že žádný divadelní autor nevymyslí lepší příběh než život sám. I příběh Vojnarky převzal Alois Jirásek ze života jedné východočeské vesnice“. Snaží se tím soubor legitimizovat své rozhodnutí hrát Jiráska? A proč zrovna Walter Kerr? Otázky, samé otázky… Smysluplné mi oproti tomu přijde, když Rádobydivadlo Klapý uvede, jaké přístupy k inscenování Vančurova Rozmarného léta zvolili jiní režiséři, aby nakonec uvedli, v čem je jejich práce s předlohou jiná.

Práce s předlohou se týká i další připomínka: je jasné, že se na jevišti většinou nesetkáváme s původním zněním výchozích textů; a stejně jako se liší přístup ke zpracování textového materiálu, liší se také způsoby, jimiž o něm soubory informují. Adekvátní se mi jeví přístup, který zvolil DS bratří Mrštíků Boleradice, když za autory předlohy označil Boženu Němcovou a Milana Uhdeho a uvedl, že autorkou úprav je režisérka Alena Chalupová. Podobně Veselé zrcadlo z Ústí n. Orlicí uvádí autory dva, Ivana Wernische a režisérku Lenku Janyšovou, vhodný mi přijde také přístup autorského tria u představení Ušubraná – autorský vklad přiznává jak režisérka, tak herečky, v anotaci pak zmiňují, že vycházejí ze sbírek K. J. Obrátila. Méně šťastné se mi zdá uvádět, že představení Antikrys vzniklo na motivy Dykova Krysaře – vždyť v představení zbylo z Dyka snad jen jméno hlavní postavy!

Budiž, anotace je žánr sice krátký, ale náročný. A programová brožura je v zásadě spotřební zboží – to ale přece neznamená, že nemůže být pěkná a dotažená! Nebudu se rozepisovat o grafickém zpracování brožury, to mi nepřísluší, ale při pohledu na desky si nějak nejsem jistá, zdali je retro vzhled úmysl, nebo opomenutí… Daleko víc mne zaráží, že brožura pravděpodobně vůbec neprošla jazykovou korekturou (to si bohužel nemohu ověřit, protože tiráž se mi na oněch 80 stranách nedaří nalézt, ale třeba je důmyslně ukryta někde mezi programem a logy sponzorů). Anotace dodané soubory mají kolísavou kvalitu a je bezpochyby náročné je všechny pročíst a upravit, ale proč to nejde na Hronově, když si s tím na jiných přehlídkách umějí poradit? Proč v textech chybí čárky, přebývají mezery, proč se nerozlišuje mezi spojovníky a pomlčkami, proč jsou na koncích řádků neslabičné předložky, proč jsou tam špatně napsané uvozovky?! Ve výčtu drobných chyb by se dalo pokračovat, ale to už by bylo zbytečné hnidopišství. Zkrátka bych jen příští rok ráda dostala do ruky brožuru, která bude pěkná, nejen funkční.

-- Eva Marková