86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
(Z)Matky, Praha - M. J. Švejda: Bim bam bom
režie: Martin J. Švejda
Inscenace Bim bam bom pražského souboru (Z)Matky je jeho prvotinou. Soubor totiž vznikl teprve v roce 2015. Autorem textu a vedoucím souboru je Martin J. Švejda, ale jeho prvotina to rozhodně není. Píše texty i pro další jeho soubor Antonín D. S. (třeba Jako – Škoroperetka – proč to tu sakra není?!). Bim bam bom je text pro děti od pěti do devíti let. Což jsem ale před představením, přiznám se, nevěděla. A ani během něj mi to nedošlo, přiznám se po druhé. Což není myšleno pejorativně, naopak. Takže sedím a bavím se nad milou věcičkou s ironickým humorem a třemi herečkami, které různými způsoby, s různými významy říkají folklorní básničky, říkanky, zpívají písničky, vyprávějí příběh, který nám ale neřeknou, protože bychom se báli. A já se skutečně – nikoli násilně – vracím do svého dětství a bavím se těmi „nursery rhymes“, precizní hereckou interpretací, kvalitní prací s rekvizitou i slovem, užívám si citlivou divadelní práci a jsem spokojená. A přitom to není infantilní. A upřímně – pohádka o tom, jak umřela myška, naše věrná tovaryška až se z toho klobása rozplakala, ta je geniální.
Když se na Bim bam bom podívám skrze dětského diváka, tak se dětem dostává kvalitní divadelní zábavy, která je na půl hodinku tak akorát. Přetahovat inscenaci na delší dobu by byl nesmysl, protože by se brzo ohrála a nudila by. Navíc pokud by se řekněme hodinová inscenace nesla v duchu hravě-nově-vtipného folklóru a podívejte se děcka, jakpak je to pěkné, obávala bych se ztráty smyslu. Takhle je to pro děti příjemné spočinutí, které nepotřebuje nějaký přesah do hlubin dětské dušičky, ale děti příjemně zabaví a pobaví, poodhalí jim určité divadelní principy, předá jim něco z teho našeho pěkného jazyka českého. Je to taková vyprávěnka před spaním. A herečky se při tom nijak debilně dětsky nepitvoří, naopak mají celou dobu velmi přirozený „kulišácký“ výraz nezbedného děcka, který navozuje atmosféru: nebudeme vás poučovat, budeme si s vámi hrát. V první řadě seděly asi čtyři děti, které celou dobu ani nedutaly a se zájmem sledovaly představení a bavily se. Chlapec, podle hlasu tak desetiletý, který seděl za mnou, podotkl: „To je divný!“ a holčička odkudsi z hlediště po absurdní pohádkové eskapádě o myšce tovaryšce zapištěla na celý sál pod záchvatem smíchu: „Ježíšmarjá!“. Někdo by mohl říci, že je to málo. Mně se to zdá dost.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.