V jednom autě, v jedné zácpě

Tato recenze vznikla v rámci semináře Moderní divadlo pro děti a mládež II., který na Katedře Divadelní vědy FF UK vedli v akademickém roce 2015/2016 Mgr. Luděk Horký spolu s doc. Petrem Christovem. Jako třetí (po textech Nicol Škvarové a Lukáše Křížka) recenze Alice Exnerové z Divadla Minor. Další práce našich kolegů se zde postupně ještě objeví v průběhu prázdnin či jiném vhodném čase.

Mami, už tam budem? je již čtvrtou autorskou inscenací Jiřího Jelínka v Divadle Minor. Předcházely jí inscenace Konžert (premiéra 2009), Anežka chce tančit a BRUM (pro nejmenší medvědy), obě z roku 2014. Ve všech čtyřech je Jelínek jak autorem konceptu, režisérem, tak i hercem. Mami, už tam budem? si hraje s tématem čekání v zácpě. Rodiče, maminka (Lenka Volfová) a tatínek (Jiří Jelínek), vzpomínají, co všechno si vymýšleli za pohádky, aby zabavili svoje děti při čekání v koloně. Využívají k tomu věci, které běžně najdeme v autě (vonící stromeček, tachometr) a situace, které na cestě můžeme zažít (mlha, policejní kontrola, blinkání v autě). Korálkovým sujetem je doprovází pan Silnica (Slávek Brabec), který občas vstupuje do role (policista, mycí linka), převážně ale doplňuje dvojici herců hrou na harmoniku a zpěvem.

Jednotlivé předměty v autě vyprávěním herců ožívají a stávají se hlavními aktéry vyprávění. V některých můžeme najít inspiraci ze známých pohádek, což ale nevadí. Potvrzuje to hravou povahu představení, která přejímá známé věci a za pomoci fantazie je staví do nových vztahů. Vonící stromeček tak klidně odhopsá do lesa, kde ho přepadnou lupiči, z tachometru se stane princezna Tachomíra, která miluje rychlost, z mycí houby ve tvaru kočky je mycí linka Micilinka. Hra se slovy je vůbec velmi výraznou složkou inscenace. Pracuje s mnohovýznamovostí slov, jež zaznívají v různých kontextech, které jsou velmi vtipné jak pro děti, tak pro dospělé.

Inscenace ukazuje také situace, které můžou na silnici potkat každého, a pomáhá se v nich zorientovat. Když je mlha, přichází víla Mlhovka a na všechno si hezky posvítí. Na dálnici můžou jenom automobilové prostředky a ne vlaky nebo letadla. A když auto zastaví policista, tak to nemusí být hnedka průšvih (pokud vám ovšem nechybí kola). Vedle vymyšlených příběhů se tak děti dozvídají i věci, které jsou jim dobře známé. Ne však žádnou nuceně výchovnou formou ve smyslu vztyčeného ukazováčku: Pozor děti! Teď řekneme moudro! Inscenace s dětmi nijak nemanipuluje, ani se jim nesnaží vnutit, že to, co se děje na jevišti, má být zábavné. Zábavnost inscenace vyvěrá z dobrých nápadů a uvěřitelného chování a vystupování herců. Písničky se zpívají pro radost, oslovování diváků je přirozené a nabízí jim možnost přijít s vlastním nápadem. Například když se v jednom z příběhů holčičce Vendulce nikam nechce, mohou děti vymýšlet, kam by Vendulka mohla jít.

Jízda autem a čekání v zácpě jsou situace, které zažilo asi každé dítě a určitě každý rodič. Navíc jde o chvíle, které prožívají děti a rodiče dohromady, „jedou v tom spolu“, a můžou se tak společně spiklenecky zasmát tomu, co se odehrává na jevišti. Tvůrci si tím pádem můžou dovolit zacházet se situacemi velmi tvořivě a hravě, aniž bychom se v nich ztrácely. Jelínek v inscenaci ukazuje jednu důležitou věc. Má-li člověk dost fantazie, nemusí se bát, že ho někdy zastihne nuda. Ani v dopravní zácpě.

-- Alice Exnerová

DIVADLO MINOR – Jiří Jelínek: Mami, už tam budem? (režie Jiří Jelínek, dramaturgie Iva Kopecká, premiéra 15. 3. 2015)