A cirkus se může jít klouzat...

Před půl rokem jsme vás seznámili s brněnským Divadlem Polárka, které do nové sezóny vykročilo s novým vedením. A rozhodně správnou nohou. Přečíst o všem si můžete tady a díl Slova o divadle si poslechněte zase tady. Vedení se ve své první sezóně rozhodlo uvést celkem devět premiér, včetně blížícího se odvážného titulu Naše třída Tadeusze Slobodzianeka. My se na místo činu vrátili poprvé kvůli Cirkusu Unikum Jiřího Jelínka.

Polárka opět a znovu dokazuje, že umí a chce mluvit s dětmi, a to nejen z jeviště do hlediště, ale i mimo ně. Ještě než vstoupíte do sálu, můžete si zkusit zvednout vak-vak svalovce Edy a pokud se neodvážíte, můžete se příležitostně odvážit vyrobit si po představení vlastní rodinnou loutku. Cirkus Unikum, určený dětem od pěti let, je další pochvalou jak na konto divadla, tak na konto autora. Diváka trošku znalého to vlastně už ani nemusí překvapit. Stejně tak nemusí překvapit líbezné a nijak přehnaně dětské loutky Báry Čechové nebo životaplná hudba (s chytlavými a hravými texty Jiřího Jelínka – tak, jak jsme zvyklí) Davida Smečky. Živá kapela a zapojení dětského publika též není výjimkou. Co by ale mohlo překvapit je, že příběh tohoto cirkusu není jen o šikovné animaci loutek a jejím odhalování, kdy úlohu přebírají herci, nebo vynalézavosti tvůrců. Za „tradiční“ a vždy chytlavě humornou jelínkovskou hrou (ve všech významech) se skrývá i silný příběh.

Cirkus Unikát je plný artistů a umělců – svalovec Eda, požírač všeho Ursi, úchvatná provázkolezkyně Truda. Je zde ale také kouzelník Hugo Hugíny, který touží po tom nechat mizet věci. Anebo ještě lépe, sebe. Všechna jeho čísla-kouzla ale okamžitě prozrazuje, protože to přece není žádný „úplně nejvíc trik“. Ale kdyby se mu takhle podařilo zmizet! Touha zmizet však nevychází ani tak ze snahy o největší kouzelnický trik, jako z nepříliš šťastného dětství, které sledujeme skrze jeho vzpomínky. Hugo si strašně přál zmizet, když ho spolužáci zavřeli do skříňky. Přál si strašně moc zmizet, když jel s rozhádanými rodiči v autě, kteří se k němu navíc nechovali příliš vzorně „rodičovsky“. Tuto scénu považuji za jednu z nejsilnějších, co se tématu a obsahu týče. Vysvobozením je mu přátelství, které se přerodí v lásku. Hugo se zamiluje do „levé poloviny“ siamského dvojčete Agáty. Ta zase touží po tom, být sama bez sestry Adely, ale nebýt sama. Hugovi se tak díky lásce podaří dokázat to, po čem toužil a pokračovat v životě dál. Spolu s Agátou skutečně zmizí a založí si vlastní cirkus. Cirkus Unikum. 

Divadlo Polárka s Jiřím Jelínkem - Cirkus Unikum. // zdroj: webové stránky divadla

Inscenace nenásilně ohledává téma jedinečnosti – unikátnosti. Jaké je to být něčím výjimečný, ale za jakou cenu. A zároveň, že výjimečným může být každý, jen je třeba se snažit překonávat překážky a věřit si. Dobře našlápnutému tempu udává hlavní a naprosto stěžejní energii herecký kolektiv, jejichž radost, chuť a nadšení tenhle špíl hrát je viditelná až do poslední řady hlediště. A normální cirkusy se můžou jít se svou ohranou úchvatností klouzat. Využívá se také, zcela samozřejmě, očekávatelných, a přesto vtipných momentů či popkulturních i jiných odkazů, které jsou určeny spíše rodičům. „Pokud aspoň jednou za představení nevzdychnete obdivné ach, vrátíme vám vstupné!“, píše s dětsky furiantskou nadsázkou Polárka. Já, a věřím, že i ostatní, jsem ho tedy vrátit nechtěl. (A není to proto, že jsem žádné neplatil, haha!)

PS. Kdybyste chtěli kamarádit s Hugem nebo potřebovali nechat něco/někoho zmizet, tak jeho fejsbůk máte tady.

Psáno z reprízy 25. března 2017

DIVADLO POLÁRKA, BRNO – Jiří Jelínek: Cirkus Unikum. (režie Jiří Jelínek, scéna a loutky Bára Čechová, hudba David Smečka, premiéra 18. 2. 2017)