Pojďme dějiny tvořit...

...ne je jen zapisovat

Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích se rozhodlo pustit do úctyhodného projektu, a to nejen co do velikosti. Při tvorbě původního muzikálu Kronikáři se na jevišti potkaly všechny soubory divadla – činohra, opera, balet a Malé divadlo.

Inscenace Petra Haška ztvárňuje příběh náctiletého chlapce Matyáše, kterému po odchodu otce od rodiny zbyly pouze staré deníky. V těch nalézá otcovy poznámky k celým dějinám světa. Chlapec četbě doslova propadá (do historie se dostává sklepem domu, kde žije) a najednou se ocitá ve starověkém Egyptě, už ne však jako Matyáš, ale jako dvorní lékař Kleopatřin. Není pouhým pozorovatelem dějin, ale musí se aktivně účastnit a plnit nějakou historickou úlohu, ač sám nemá tušení jakou. Stále se honí za jakýmsi nejasným cílem, který začíná zřetelnějších kontur až někdy okolo 16. století. Matyáš si uvědomí, že je na stopě svému zmizelému otci.

V jednotlivých výstupech, které jsou spojeny pouze postavou Matyáše a jeho otce (v každé scéně jsou hráni jinými herci), jsou mapovány důležité okamžiky historie lidstva od lovců mamutů, přes Kleopatřinu smrt, tažení Johanky z Arku za stoleté války a objevení Ameriky až po druhou světovou válku a socialismus. Ač jsou výstupy od sebe značně vzdáleny časově i místně, následují velmi rychle po sobě, což je umožněno zejména minimalistickou scénografií (Ján Tereba). Díky prakticky prázdné scéně byla víc jak dvouhodinová inscenace stále v pohybu, neboť jeviště nebylo zaplněno statickými objekty, ale většinu času „chórem“, složeným z činoherců, zpěváků a tanečníků, který se pohyboval na otáčející se točně. Režisér Petr Hašek tak ukazuje, jak se se dvěma bednami, točnou a několika dalšími kousky scénografie (stylizovaný trup lodi, obrovský světelný kotouč) v kombinaci s hereckou akcí a hudbou dá udělat velké výpravné divadlo.

Kronikáři - B. Veselý, A. Michálková. // foto: Petr Zikmund // zdroj: web divadla

Písně s velmi chytlavými melodiemi a vtipnými slovními hříčkami posouvají děj stejně jako taneční výstupy a artistické prvky, které jsou do muzikálu velmi organicky včleněny. Nikdy se nejednalo o taneční výstup pro výstup, což dokazuje například scéna objevení Ameriky, kdy se námořníci poprvé setkávají s indiány. Výstup je koncipován jako tanečně-pěvecký battle, který s nadsázkou a humorem vyjadřuje naprosté neporozumění mezi oběma skupinami, jež vrcholí totálním vyvražděním indiánů. To působí o to hrůzně, o kolik je předchozí battle odlehčený. U sólových partů se však nezřídka stávalo, že orchestr přehlušil zpěv či recitativ a divák musel chytat s námahou každé slovo a i tak si jich mnoho musel domyslet. První půlka vrcholí velkolepým pěveckým výstupem, který je koncipován jako průlet dějinami 15. - 19. století. Na technických nedostatcích bohužel ztroskotala co do srozumitelnosti i tato scéna. Nejde však o natolik závažný problém, který by se během dalších repríz nedal odstranit.

Humor, nadsázka a také groteska (nikdy ne přespříliš přehnaná) jsou jedny ze základních činitelů inscenace. Objevují se v textech i v herecké akci a působí dvojím způsobem. Zabraňují zbytečnému patosu, protože vše spíše ironizují a díky kontrastu dokážou umocnit závažné pasáže. Kolektivní snažení všech souborů nepřišlo nazmar, neboť se jim podařilo na „malém jevišti“ vytvořit velký muzikál s obrovským obsazením, který však nechce zaujmout opulentní výpravou a nejrůznějšími efekty, ale kvalitně napsaným textem, hudbou a dobře zvládnutým hereckým a hudebním řemeslem. 

Kronikáři jsou velmi zábavným rodinným muzikálem, ve kterém není ani špetka lacinosti schovaná za nějakým pozlátkem. Režisér Petr Hašek umí užít jednoduchých až banálních postupů a znaků (otočení točny = postup v čase), které však vždy úplně stejně jednoduchým prvkem rafinovaně povýší v efektní scénu (vytvoření obrovského ciferníků z točny a pěveckého sboru).

Psáno z premiéry 17. března 2017

JIHOČESKÉ DIVADLO, ČESKÉ BUDĚJOVICE – David Hlaváč, Helena Kebrtová, David Košťák: Kronikáři. (režie Petr Hašek, choreografie Veronika Poldauf Riedlbauchová, scéna Ján Tereba, kostýmy Jitka Nejedlá, dirigent Pavel Trojan, premiéra 17. 3. 2017)