#DÍTĚ: Bratři Lví srdce

Dítě v Dlouhé, 19. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé

Divadlo Polárka, Brno

Astrid Lindgrenová: Bratři Lví srdce

režie: Jan Cimr

Smrt jako cesta do fantazie

Inscenaci Bratři Lví srdce z brněnské Polárky jsme již reflektovali (text si můžete přečíst zde), a tudíž se o ní zmíním jen letmo. 

Dobrodružný příběh třináctiletého Jonatán a desetiletého Karla je rámován smrtí. Mladší Karel trpí smrtelnou nemocí a oba bratři se s tím musí vyrovnat. Rozhodli společně bojovat ne proti smrti samotné, protože tento boj nelze vyhrát, ale proti smutku a strachu z ní. Neznamená totiž konec života, ale cestu k něčemu novému.

Bratři Lví srdce. // foto: Michaela Wecker // zdroj: webové stránky divadla

Po smrti se oba bratři (starší zahyne při záchraně nemocného bratra z hořícího domu, mladší na následky nemoci) ocitají v bájné zemi Nangiale. Ani v této „zemi zaslíbené“ nedojdou bratři vysněného klidu. Musí bojovat ve válce se zlem, jehož symbolem je obávaný vůdce Tengil. Jeho hlavní prostředek pro ovládání lidí je bájný netvor Katla. Strach obyvatel Třešňového údolí, které zatím ještě nepadlo do spárů tohoto tyrana, je téměř hmatatelný. Nebezpečí a bolest totiž číhají na každém rohu. Příchod zla je v inscenaci naznačen zvukem elektrické kytary. Vůdce Tengil se při jejích tónech objevuje v zadním plánu, kde shlíží na celou situaci a přitom je na své vyvýšené plošině naprosto děsivě nedosažitelný. Tengil však bohužel přestane budit strach ve chvíli, kdy sestoupí mezi ostatní a promluví. V tu chvíli se z něj bohužel stává komická karikatura sebe sama (potvrzoval to i smích v hledišti), která je podpořena dvěma lehce neschopnými vojáky.

Strach, který je přítomný v Nangiale, spočívá v něčem jiném než v konci života samotném – leží totiž ve ztrátě svobody nebo v obavě z neznámého. Avšak i strach z ničivé síly je překonán stejně, jako již na začátku oba bratři překonali strach ze smrti – skrze odvahu bojovat. Inscenace Bratři Lví srdce má spád a baví od začátku do konce. I díky tomu inscenátoři nenásilně a citlivě otevírají zásadní téma, že smrti se není třeba bát. A pokud se i trochu bojíš, musíš v sobě najít odvahu a pokračovat dál, tak jako Jonatán s Karlem. 

„Někdy musí člověk udělat něco nebezpečného,
protože jinak by nebyl člověk, ale jenom normální třasořitka.“