10. února 2019

#3NÁCT: Romeo, Julie a tma

https://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/festivaly/festival-13-10-rocnik-2019/
 10. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery

Divadlo v Dlouhé, Praha
Jan Otčenášek: Romeo, Julie a tma
režie: Hana Burešová

KRÁSNĚ A KŘEHCE


Letošní Festival 13+ zakončila nejnovější inscenace domácího souboru Romeo, Julie a tma. Přiznám se, že se mi daří čím dál méně být vůči tamním inscenacím kritická, zejména díky herecky velmi schopnému a z divákova pohledu pevně semknutému ansámblu. 

První silný dojem přichází hned v úvodu, kdy se na podsvíceném zadním plánu objeví silueta davu. Za celou inscenaci bude tento dav ještě mnohokrát tvořit jakousi hrozivou metaforu všudypřítomné Třetí říše a všelijakých nočních můr. A mezi ním schovaná, brečící a křehká Ester, která se měla ráno dostavit k transportu do Terezína. Jenže to neudělala. A pak v parku potkala Pavla. 

Ze slavné novely Jana Otčenáška odehrávající se převážně za eskalující heydrichiády se mohl na jevišti snadno stát kýč. Díky režii Hany Burešové a její společné dramatizace se Štěpánem Otčenáškem ale inscenace naštěstí šikovně balancuje na hraně. Žádné psychické vydírání diváka se nekoná, šílené věci se nemusí realisticky demonstrovat na jevišti. Vypravěče, našeptávače, přihlížejícího i soudce může totiž ztvárnit onen hrozivý dav. A vše je umístěno do velmi funkční a jednoduché scény Davida Marka, kde dominuje Esteřin zatemněný „pokojík“, přičemž pojízdné paravany v zadním plánu umožňují svižné a efektní přechody i proměny. 

Ústřední dvojice je působivě ztvárněna Marií Poulovou a Pavlem Neškudlou. Jejich stále silnější city i bezmoc omezená stěnami zatemněného kamrlíku je naprosto uvěřitelná. Přesvědčivý je i výkon ostatních, ona rozrůstající se bezmoc Čechů, hrůza z toho, co přijde a „za co všechno se ještě bude střílet“. A kromě lehce hysterické a přehráváné scény, kdy se Pavel chce vydat za Ester vybíhající vstříc nacistům v ulicích Prahy, sledujeme herecké napětí až do konce. Hysterickou scénu navíc nahrazuje silná a poetická scéna Esteřiny smrti. 

Také je osvěžující vidět Pavla Neškudlu projednou v „normální“ roli „tak hodného kluka“, jak říká Ester. Po určitém množství vyšinutých postav v jeho osobitém podání (plzeňský Vojcek, Treplev v Dlouhé) si tak člověk zase radostně připomene, kolik je v Dlouhé energie a síly, ze které se dá čerpat. A díky jednoduchosti a preciznosti, se kterou je Otčenáškův text vyprávěn, vyzní stále věčná témata nenávisti, lásky či lidské statečnosti velmi silně a podnětů k zamyšlení tak máme víc než dost.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.