Dítě v Dlouhé, 18. ročník festivalu pro děti a jejich dospělé
Poslední festivalový den doslova rozjelo pražské Studio DAMÚZA se svým představením Z tajného deníku Smolíčka Pé.
Jak už název sám napovídá, šlo o tradiční pohádku o Smolíčkovi
Pacholíčkovi, která ale nebude vyprávěna takovým tím babičkovským
stylem. Držte se židliček, párty začíná.
Našemu Smolíčkovi je už osm let a tak ho čeká další z těch otravných rodinných oslav, kdy mu staromódní táta Jelen a strejda Daněk zazpívají písničku, kterou nesnáší a dají mu jako každý rok tytéž dárečky. Prostě vopruz. Přesouváme se k Jeskyňkám, jež se chystají zkonzumovat růžového králíčka Kouzelníčka, který kdysi vystupoval s kouzelníkem po celém světě. Tenhle Králíček je vlastně docela hajzl, protože se ze svého postu hlavního jeskyňkovského chodu umně vykecá. Jakože fakt vykecá, protože je nesnesitelně ukecanej. Aby si jeskyňky získal, navrhne jim, že je zavede tam, kde je nejlepší maso. Párty může začít. Proměněné Jeskyňky (což je ve výsledku dosti komický dream team) vylákají Smolíčka na dort a zavedou ho před jeskyni, kde má vypuknout skutečná narozeninová párty. Záchranou je až strejda Daněk, který ukáže, že je vlastně docela správňák. Jediné, co bych celému vyprávění mohl vytknout je nedokončený motiv Králíčka, který je po „zásluze“ (předhodil Smolíčka Jeskyňkám) spíše odměněn, než potrestán. Byl to spíš Králíček, kdo by zasloužil pořádné ponaučení a potrestání, protože myslel jen sám na sebe. Takhle z toho ten hajzlík vyjde jako vítěz a to přece není správné. Že ne, děti?
„Svět je jako gramofonová deska a otázkou je, do jaké dráhy se jehla zarazí“, předznamenávají Damúzáci. A náš smolíčkovský příběh v režii Jakuba Vašíčka se skutečně na velkém a kolem velkého gramofonu odehrává. Hlavní „jarmarečně multifunkční“ kulisa je gramofonem, Smolíčkovým domem, jeskyní i tábořištěm. Stejně nápadité (byť je tohle slovo, v případě divadla pro děti, prostě už ohrané) a vtipné je i řešení jednoduchých kostýmových atributů, možná spíše kostýmových rekvizit, které jasně ukazují, kdo je jelen a kdo daněk a zároveň dokážou zcela efektivně proměnit jeskyňky. Celé představení je minimalistické, protože stojí nejen na poutavě vyprávěném a zremixovaném příběhu, ale také na práci s jednoduchou rekvizitou. A hlavně na skvělých písničkách s energickými výkony všech protagonistů v čele s výbornou Johanou Vaňousovou.
Inscenace tak připomíná originální, líbivější remix songu o zlatých parozích, které se někde pasou. Celé je to vlastně taková párty s ponaučením. (Něco takového by možná potřebovali i teenageři.) A co na tom, že je vlastně docela divný, že Smolíčkův táta je Jelen, hlavně, že se mají rádi. Moderní, neotřelý, vtipný a pozornost šikovně udržující způsob, jak dětem hrát divadlo. A nejen jim, možná dám i ruku do ohně za názor, že bavit se bude i dospělý – a to díky jemné ironii nebo odcizovanému odkazování se směrem k našemu minulému i současnému „folklóru“. Stylem a „žánrem“ by klidně mohli připomínat Divadlo DNO a jemu přidružené kapely nebo třeba inscenaci souboru Koňa a Motora Žabáci. A protože o dobrém divadle se vždy píše špatně, dovolím si svou nešikovnou reflexi ukončit osobním názorem, že Z tajného deníku Smolíčka Pé byla jednou z nejlepších inscenací (mimochodem pro děti od šesti let) celého letošního festivalu Dítě v Dlouhé.
Našemu Smolíčkovi je už osm let a tak ho čeká další z těch otravných rodinných oslav, kdy mu staromódní táta Jelen a strejda Daněk zazpívají písničku, kterou nesnáší a dají mu jako každý rok tytéž dárečky. Prostě vopruz. Přesouváme se k Jeskyňkám, jež se chystají zkonzumovat růžového králíčka Kouzelníčka, který kdysi vystupoval s kouzelníkem po celém světě. Tenhle Králíček je vlastně docela hajzl, protože se ze svého postu hlavního jeskyňkovského chodu umně vykecá. Jakože fakt vykecá, protože je nesnesitelně ukecanej. Aby si jeskyňky získal, navrhne jim, že je zavede tam, kde je nejlepší maso. Párty může začít. Proměněné Jeskyňky (což je ve výsledku dosti komický dream team) vylákají Smolíčka na dort a zavedou ho před jeskyni, kde má vypuknout skutečná narozeninová párty. Záchranou je až strejda Daněk, který ukáže, že je vlastně docela správňák. Jediné, co bych celému vyprávění mohl vytknout je nedokončený motiv Králíčka, který je po „zásluze“ (předhodil Smolíčka Jeskyňkám) spíše odměněn, než potrestán. Byl to spíš Králíček, kdo by zasloužil pořádné ponaučení a potrestání, protože myslel jen sám na sebe. Takhle z toho ten hajzlík vyjde jako vítěz a to přece není správné. Že ne, děti?
„Svět je jako gramofonová deska a otázkou je, do jaké dráhy se jehla zarazí“, předznamenávají Damúzáci. A náš smolíčkovský příběh v režii Jakuba Vašíčka se skutečně na velkém a kolem velkého gramofonu odehrává. Hlavní „jarmarečně multifunkční“ kulisa je gramofonem, Smolíčkovým domem, jeskyní i tábořištěm. Stejně nápadité (byť je tohle slovo, v případě divadla pro děti, prostě už ohrané) a vtipné je i řešení jednoduchých kostýmových atributů, možná spíše kostýmových rekvizit, které jasně ukazují, kdo je jelen a kdo daněk a zároveň dokážou zcela efektivně proměnit jeskyňky. Celé představení je minimalistické, protože stojí nejen na poutavě vyprávěném a zremixovaném příběhu, ale také na práci s jednoduchou rekvizitou. A hlavně na skvělých písničkách s energickými výkony všech protagonistů v čele s výbornou Johanou Vaňousovou.
Inscenace tak připomíná originální, líbivější remix songu o zlatých parozích, které se někde pasou. Celé je to vlastně taková párty s ponaučením. (Něco takového by možná potřebovali i teenageři.) A co na tom, že je vlastně docela divný, že Smolíčkův táta je Jelen, hlavně, že se mají rádi. Moderní, neotřelý, vtipný a pozornost šikovně udržující způsob, jak dětem hrát divadlo. A nejen jim, možná dám i ruku do ohně za názor, že bavit se bude i dospělý – a to díky jemné ironii nebo odcizovanému odkazování se směrem k našemu minulému i současnému „folklóru“. Stylem a „žánrem“ by klidně mohli připomínat Divadlo DNO a jemu přidružené kapely nebo třeba inscenaci souboru Koňa a Motora Žabáci. A protože o dobrém divadle se vždy píše špatně, dovolím si svou nešikovnou reflexi ukončit osobním názorem, že Z tajného deníku Smolíčka Pé byla jednou z nejlepších inscenací (mimochodem pro děti od šesti let) celého letošního festivalu Dítě v Dlouhé.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.