#Sobotka: Co s nimi?

Šrámkova Sobotka 2016 - LYRIKA DNES

KLAP, Dětské divadelní studio Prahy 5 - Ideální hra

režie: Daniela Samsonová

Divadlo pro mládež se u nás moc nedělá. Když jsem teenager, mám to těžké. Na pohádky pro 6+ už fakt chodit nechci, protože je to trapný, už jsem přece dospělá. A ty „normální“, dospělácký inscenace, tak ty jsou taky trapný. Řekne se, že ale přece ten Shakespeare, ten už se dneska dělá moderně, to je bude bavit. Takže paní učitelka vezme své nevycválané svěřence na cokoli, co se tváří, že by je bavit mohlo, a v seznamu si odškrtne – viděli Shakespeara. A pokud je to nebaví, tak jim vyspílá do nevychovaných zvířátek. Nebohý puberťák je tak mnohdy doživotně, nebo v lepším případě na dlouhou dobu, odrazen od pravidelnějších návštěv divadla.

A divadla pro děti? Některá se věkové kategorii 12+ vyhýbají úplně, některá to řeší právě oním přibližováním děl z fundusu se štítkem klasika. Což samozřejmě neznamená, že inscenace musí být nutně špatné. Pokud se v ní podaří najít téma, které je této věkové skupině nejen blízké, ale které je jí vlastní. Každý dramaturg divadla pro dospělé přirozeně přemýšlí nad cílovou skupinou a nad tím, jaká témata pro ni otevírat, co ji zajímají. Stejně však musí uvažovat i v případě, že se divadlo (ať už pro dospělé, nebo pro děti) rozhodne nasadit něco pro mládež! Čímž se samozřejmě dostávám k problému divadla pro děti a mládež obecně. Děti i puberťáci žijí mezi námi, velkými dospělými, a ano, také mají svoje problémy, které jsou pro ně skutečné, také mají svá témata a potřebují je ventilovat.

Ideální hra souboru Klap, který spadá pod Dětské divadelní studio v Praze 5, je i přes některé výhrady v tomto směru skutečně ideální. Ideální hru napsaly dvě dívky (D. Samsonová, K. Hrdličková) v patnácti letech, hrají ji herci, kterým je patnáct až osmnáct let, samotné režisérce (a zároveň autorce) je osmnáct a hra je adresovaná publiku 13+. Čtyři holky, dámy, a čtyři kluci, sluhové. V rámci jakési nepřetržité (školní?) hodiny s jasným rozvrhem rozehrávají běžné situace, vztahy a problémy svého každodenního života. Jsou to spíše „výjevy ze života“ než vyprávění příběhu. Moderní oblečení, moderní hudba, selfie tyč, infantilní gumové obaly na telefon ve tvaru zmrzliny nebo pandy, všechno, co k tomuhle věku patří.

Předkládají témata dospívání a dospělosti. Světa, v němž žijí, který je ovlivňuje a se kterým se vyrovnávají. Klišé, která se o pubertě vypráví. Mluví o sobě vážně i nevážně, bez patosu a s vtipem. Hrají divadlo o sobě a své generaci. A nevyznívá to klišoidně ve stylu „Nenuťte nás být dospělými, když jsme ještě děti!“, nebo „Berte nás už sakra jako dospělé, my nejsme děti!“. Spíše sledují onu rozpolcenost, „Co tedy vlastně jsme, děti, nebo dospělí, a čím chceme být?“.

Text vyšel v č. 3/16 Splav!u. 
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.