Šrámkova Sobotka 2016 - LYRIKA DNES
Geisslers Hofcomoedianten - Valdštejn
hospodsko-šarvátkové politikum
režie: Petr Hašek, dramaturgie: Jakub Maksymov
Kdybych na inscenaci Valdštejn kukských/pražských Geisslers psala kritiku/recenzi, vzala bych si poučenou historickou monografii o Albrechtovi z Valdštejna a rozebírala bych interpretace momentů z Valdštejnova politického života. Ale protože píšu alibisticky glosu, bezprostředně po představení, dělat to nebudu. Otevřeně přiznávám, že historický background jsem čerpala hodinu před začátkem z Wikipedie. Na základce jsme se to možná učili. Ale nemusím asi předpokládat, že na tom bude většinová část publika lépe. Jenomže Geisslers nejde o pouhý výklad dějin, nepotřebují poučovat o tom, co bychom měli znát. Ani jim nejde o pouhé předvedení textu (první drama, které se zabývá Valdštejnovým osudem, Tragédie Albrechta z Valdštejna od Henryho Glaphorna z roku 1640). Vždy (mohu-li mluvit za ty inscenace, které jsem viděla) je to živý, moderním divadelním jazykem hovořící scénický tvar. A že inscenují barokní texty? No a? Není to rekonstrukce, je to divadlo.
Barokní je to v principu. Ve Valdštejnovi se prolínají dvě kontrastní roviny. Politika a hospoda. Valdštejnův politický vzestup a pád versus štamgasti v hospodě. Příběh o sebevědomém mladíkovi, který se přes mrtvoly dostává v politice výš a výš, což se samozřejmě neodpouští a nedělá. A proti tomu nový štamgast v hospodě, který zavádí hospodské Ferdě (nebo tedy císaři Ferdinandovi II.) nové pořádky a chce pít i přes zavíračku. Ani hospodská, ani císař nedovolí žádné odchylky, žádné rebelie. Valdštejna nelze znormalizovat, tak ho raději propíchnout. A ostatní? Kam vítr, tam plášť, ochotně přijmou na začátku nové pivo Ferdinand (předtím byl Matyáš), remcání je zapovězeno a potíráno. Brzo pochopí, na čí straně je bezpečnější stát. Jo, a aby toho barokního principu nebylo málo, vtírá se třetí rovina. Rozhlasový přenos debaty s historiky nad Valdštejnovou osobností a jeho politickými činy. Taková light, intelektuální verze hospodsko-politické diskuse.
V onom barokním, groteskním prolínání mě inscenace baví nejvíc. V těch „historických personifikacích“. Není to pitomé, našroubované, je to vtipné (na můj vkus možná občas až moc, na druhou stranu, vtipnost až do trapnosti může být záměrná). Třeba když hospodu okupuje švédská diva, která všechny zpije do němoty. Paralela se Švédskou válkou během té Třicetileté zjevná. Hospodská i císař smutní, s divou je štamgasty doslova vyjebáno = Gustav II. Adolf padl. Mohla bych vytknout zadrhující temporytmus a občasné zdání jakési bezradnosti, rozpačitosti, nejasnosti. Také bych mohla pokračovat v rozkrývání barokně-moderní diverzity. Ale možná je čas jít spát… a nebo není? (citace z Magdalény lascivní a kajícné, to už jste viděli?)
Text vyšel v č. 2/16 Splav!u.
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.
Soboteckém Pravidelném Lehce Avantgardním Věstníku.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.