86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
JaKKdo Jaroměř, ZUŠ F. A. Šporka - J. Holasová: Kdes holubičko lítala?
režie:Jarka Holasová a soubor
Vlastně je škoda, že inscenace ze ZUŠ F. A. Šporka Kdes, holubičko, lítala? nebyla v jednom dni spolu s inscenacemi Bim bam bom a Ušubraná. Byl by to zajímavý dramaturgický bloček. Protože všechny tři inscenace jsou v půlhodinovém formátu, všechny tři jsou velmi divadelní a všechny tři pracují s poezií. V Holubičce jsou to různé lidové básně a písnička Kdes, holubičko, lítala. Zazní na začátku, pak úryvky během a na konci. Tvoří tedy jakýsi rámec a nese v sobě téma inscenace, je sdělením, komentuje to, co se odehrává. Což je rafinované, lidové písničky jsou symbolické, tudíž nejde o vysvětlování o čem se tu hraje. Vše se spojí až na konci.
Holubička sice není tak vybroušený tvar, jako Ušubraná, je v ní řada technických obtíží souvisejících s voděním loutek, pohybem herců, manipulací se scénickými objekty. To sice poněkud ubírá na temporytmu a narušuje atmosféru, ale i tak má pro mě inscenace dvě obrovské kvality. Jednou z nich je její fascinující divadelnost. Velmi promyšleně pracuje s pohybem divadelních znaků – rekvizit, s voicebandem, se světlem, se symbolem i s hereckým projevem.
Druhou pak její téma. Příběh ženy, kterou už od narození společnost opovrhuje, protože je sirotek. V dospělosti je kořenářkou, ale zemře jí manžel. Je obviněna z travičství a čarodějnictví. Je s ní veden proces, je mučena. Společnost si přisazuje, jak jen může, davová psychóza zafunguje a kořenářka je obviňována z vyfantazírovaných prohřešků proti Bohu. Zdravý rozum není, klerikové potřebují udržovat strach mezi svými ovečkami a kořenářka je upálena. Zdá se mi to velmi současné, vlastně společensko-kritické. Házení „podezřelých“ do jednoho pytle. „Jinakost“ jako stigma. Davózní lid ochotný potrestat každého, na koho se ukáže prstem. A už naskakují politické procesy v Československu v 50. letech, Stalinské procesy, ale i současná tendence co muslim, to džihádista, co uprchlík, to násilník.
Holubička sice není tak vybroušený tvar, jako Ušubraná, je v ní řada technických obtíží souvisejících s voděním loutek, pohybem herců, manipulací se scénickými objekty. To sice poněkud ubírá na temporytmu a narušuje atmosféru, ale i tak má pro mě inscenace dvě obrovské kvality. Jednou z nich je její fascinující divadelnost. Velmi promyšleně pracuje s pohybem divadelních znaků – rekvizit, s voicebandem, se světlem, se symbolem i s hereckým projevem.
Druhou pak její téma. Příběh ženy, kterou už od narození společnost opovrhuje, protože je sirotek. V dospělosti je kořenářkou, ale zemře jí manžel. Je obviněna z travičství a čarodějnictví. Je s ní veden proces, je mučena. Společnost si přisazuje, jak jen může, davová psychóza zafunguje a kořenářka je obviňována z vyfantazírovaných prohřešků proti Bohu. Zdravý rozum není, klerikové potřebují udržovat strach mezi svými ovečkami a kořenářka je upálena. Zdá se mi to velmi současné, vlastně společensko-kritické. Házení „podezřelých“ do jednoho pytle. „Jinakost“ jako stigma. Davózní lid ochotný potrestat každého, na koho se ukáže prstem. A už naskakují politické procesy v Československu v 50. letech, Stalinské procesy, ale i současná tendence co muslim, to džihádista, co uprchlík, to násilník.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.