86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
KUK! Praha, ZUŠ Štítného Praha 3 - I. Sobková a soubor
režie: Ivana Sobková
Poznámka Lukáše Křížka:
Nejen parodie na mnohé kuchařské pořady, ale především, pro většinu letošních seminaristů a strávníků, silná aktuální satira. Prvních pět minut oceněno snad třemi velkými potlesky. A možná nechtěný a ne zcela plánovaný fórek na císaře Karla také potěšil bystré diváky.
Farma zvířat. Dílo sice tisíckrát skloňované, ale natolik nadčasové, že má na současných scénách nepopiratelně své místo. Jak jej však inscenovat, aniž by se zvrhlo ve smrtelně vážnou a patetickou antiutopii, od níž se divák může v sebeobraně snadno odosobnit a distancovat? Soubor KUK! z Prahy v režii Ivany Sobkové přišel ve své inscenaci Jídelna, aneb Vařím, vaříš, vaříme s vskutku elegantním řešením.
Předloha je alegorií, už u ní jde tedy především o princip, který není zas tak těžké vypreparovat a aplikovat na jiné prostředí. Avšak zvolit jako materiál školní jídelnu, to je gól. Mistrným tahem už v samotné dramaturgii konceptu je humor a nadsázka. Všichni napříč časem a prostorem známe ty věčně zpruzené a nasupené tetky v zástěře, které na talíř kydají omáčku, a proto jejich otočení o 180° do polohy nadšených workoholiček s hledištěm znatelně zalomcovalo. Zdravá míra nadsázky tak byla rovnoměrně rozprostřena snad do všech složek inscenace, od výběru hudby až po herecké výkony. Celé se to zdálo být jedním velkým dobrým fórem.
O to cennější však je fakt, že i u tak absurdního pojetí začal smích v divácích pozvolna zamrzat. Orwell byl totiž geniální pán, který princip rodící se totality popsal a zachytil velmi přesně a přehledně a pokud je i při adaptaci věrně dodržen, funguje stejně hrozivě na jakémkoli pozadí, očividně i mezi knedlíky a síťkami na vlasy. Poslední třetina inscenace působí už skutečně děsivě, a to jaksi zevnitř, z podstaty situace, navzdory hrncům a vařečkám. Kontrast mezi závažností tématu a přízemním, divákům důvěrně známým prostředím je zároveň neustálým zdrojem humoru, který chrání inscenaci před patosem, kterýžto by mohl dát divákovi záminku nebrat sdělení vážně.
Předloha je alegorií, už u ní jde tedy především o princip, který není zas tak těžké vypreparovat a aplikovat na jiné prostředí. Avšak zvolit jako materiál školní jídelnu, to je gól. Mistrným tahem už v samotné dramaturgii konceptu je humor a nadsázka. Všichni napříč časem a prostorem známe ty věčně zpruzené a nasupené tetky v zástěře, které na talíř kydají omáčku, a proto jejich otočení o 180° do polohy nadšených workoholiček s hledištěm znatelně zalomcovalo. Zdravá míra nadsázky tak byla rovnoměrně rozprostřena snad do všech složek inscenace, od výběru hudby až po herecké výkony. Celé se to zdálo být jedním velkým dobrým fórem.
O to cennější však je fakt, že i u tak absurdního pojetí začal smích v divácích pozvolna zamrzat. Orwell byl totiž geniální pán, který princip rodící se totality popsal a zachytil velmi přesně a přehledně a pokud je i při adaptaci věrně dodržen, funguje stejně hrozivě na jakémkoli pozadí, očividně i mezi knedlíky a síťkami na vlasy. Poslední třetina inscenace působí už skutečně děsivě, a to jaksi zevnitř, z podstaty situace, navzdory hrncům a vařečkám. Kontrast mezi závažností tématu a přízemním, divákům důvěrně známým prostředím je zároveň neustálým zdrojem humoru, který chrání inscenaci před patosem, kterýžto by mohl dát divákovi záminku nebrat sdělení vážně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.