86. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla
Divadelní studio D3 Karlovy Vary - T. Vůjtek: Smíření
režie: Petra Kohoutová
Tomáš Vůjtek je dramaturg a dramatik v Komorní scéně Aréna v Ostravě. Napsal pro ni – mimo jiné – historickou trilogii: S nadějí, i bez ní, Slyšení a poslední část Smíření, která bude v Aréně uvedena až v nové sezóně. Ve všech třech hrách se Vůjtek zabývá zásadními historickými skutečnostmi českých i světových dějin Adolf Eichmann a Druhá světová válka, Josefa Slánská a 50. léta v komunistickém Československu, odsun Němců po druhé světové válce. Témata bezesporu přitažlivá, závažná, a volající po uvádění. V případě prvních dvou her se jedná o vynikající texty a skvělé inscenace. Smíření na profesionální scéně doposud uvedeno nebylo.
V české premiéře ho uvedlo Divadelní studio D3 Karlovy Vary. Jak jsem psala, zabývá se odsunem Němců, pro Čechy velmi palčivé a nepříliš často diskutované téma. Ano, můžeme tedy souboru i Vůjtkovi děkovat za to, že se tohoto zodpovědného národního úkolu zhostili. Jenomže… Nechám teď stranou rozbor Vůjtkova textu, o němž pouze krátce řeknu, že mi nepřijde nijak skvělý, oproti předchozím dvěma, v nichž patos kontroval nadsázkou a groteskou. Nezdá se mi, že by se tak ve Smíření dělo v tak vybroušené formě, jako ve Slyšení a S nadějí, i bez ní.
Karlovarské Smíření bylo pouhopouhé scénické čtení. Proč? A jak mohlo postoupit z přehlídky činoherního a hudebního divadla Divadelní piknik Volyně? Kdyby to byla alespoň scénická skica s nějakým nápadem… Je to snad kvůli tématu? A to stačí? Navíc, i scénické čtení má nějaké zákonitosti. Vzhledem k chybějící (i třeba jen náznakové) scénografii by divák mohl vědět kde je, v jakém čase je, kdo je na jevišti. Takže začátek poněkud matoucí, ale dobře. O hereckých výkonech tu snad ani nejde mluvit. Vzhledem k tomu, že Smíření se uvádí od 28. září 2015, lze předpokládat, že herci text už minimálně jednou přečetli. Proč to ale vypadá, že vidí text poprvé v životě? I když čtou, proč aspoň trochu nehrají své postavy? Protože je to tak silné téma, tak silná slova, která mluví sama za sebe? A ještě si přisadím – ždímání emocí z lhostejných srdcí diváků tam musí být? Asi jo. Se stim smiř.
Karlovarské Smíření bylo pouhopouhé scénické čtení. Proč? A jak mohlo postoupit z přehlídky činoherního a hudebního divadla Divadelní piknik Volyně? Kdyby to byla alespoň scénická skica s nějakým nápadem… Je to snad kvůli tématu? A to stačí? Navíc, i scénické čtení má nějaké zákonitosti. Vzhledem k chybějící (i třeba jen náznakové) scénografii by divák mohl vědět kde je, v jakém čase je, kdo je na jevišti. Takže začátek poněkud matoucí, ale dobře. O hereckých výkonech tu snad ani nejde mluvit. Vzhledem k tomu, že Smíření se uvádí od 28. září 2015, lze předpokládat, že herci text už minimálně jednou přečetli. Proč to ale vypadá, že vidí text poprvé v životě? I když čtou, proč aspoň trochu nehrají své postavy? Protože je to tak silné téma, tak silná slova, která mluví sama za sebe? A ještě si přisadím – ždímání emocí z lhostejných srdcí diváků tam musí být? Asi jo. Se stim smiř.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.