Festival Polárkový dort 2016
Profesionální dětské brněnské divadlo v novém kabátě
K. H. Mácha, Ondřej Elbel - Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!
scénář a režie: Ondřej Elbel
K. H. Mácha, Ondřej Elbel - Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!
scénář a režie: Ondřej Elbel
Jasná romantika!
První festivalový den punkového festivalu – jak sami organizátoři říkají – uzavřela punková inscenace Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! režiséra Ondřeje Elbela. Elbel jakožto autor dramatizace vychází z Máchova Máje (pokud ikoničnost jmen dostatečně nenapověděla). Ono to zní na první pohled poněkud děsivě. Aha, oukej, takže se režisér rozhodl odškrtnout jedno z klasických děl české literatury.
Vzdělá mládež a předá jim krásu Máchových veršů, jež se před puberťáky rozvalí jako ta mlha šedá, co plynula po horách a jim to bude připadat takové krásné, jako ten pučící máj. Když to vezmu zhusta osobně, poezie mě nebaví a už vůbec ne v divadle. Řadu puberťáků ve věku 11+ (pro něž je inscenace určena) asi taky moc ne. Často se ptám, čím to vlastně je? Proč mě to nikdy nebavilo a proč to většinu studentů základních a středních škol nebaví? Nemyslím, že je to jen nějakými těmi fejsbuky, internety, televizemi nebo počítačovými hrami. Problém bude, tuším, i ve školství. V tom, jak jsou klenoty našeho i světového básnictví studentům přednášeny a vysvětlovány.
Často jim jsou podávány na „zlatém“ podnose chráněném vakuem. V případě Máje ještě s piedestalem a vavřínovými listy. Vždyť je to naše národní kulturní vlastenecké české hezké dědictví! To se musí líbit každému. Existují určité tendence piedestalizovat a idealizovat si určité básníky, říkejme jim národní poklady, ubírat jim jejich skutečné vlastnosti a jejich skutečné názory, přidávat si tam ty své, vlastenecké, estetické. Z Máje se tak stala sladkobolná sentimentální srajda, z níž každý zná obsesivní „Byl pozdní večer, první máj…“, což posléze neumětelsky deklamují děti ve škole před celou třídou. Aniž by tušily, o čem mluví, a co skutečně báseň obsahuje. Možná zní můj text jako nějaký vzpurný manifest. Jenže přesně o tohle v inscenaci Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! jde.
Elbel využívá Máj jako odrazový můstek pro obecnější otázky. Nejde mu jen o převyprávění příběhu a zprostředkování verše „sama o sobě krásného“. Nejvýraznější linií inscenace je právě jiný pohled na Máj. Ne jako na sentimentální vylejvárnu o krásné krajině, ale jako na báseň, která smrdí popravou a hrobem. Která smrdí punkem. Elbel tak nahlíží na Máj jako takový, ale i obecně na romantismus zaměňovaný s romantikou. A s romantismem a národním obrozením zase souvisí vlastenectví, vlastenčení, nacionalismus a hranice mezi nimi. Což je v současné době téma velmi frekventované, ovšem mezi dospělými, že. Pro mě osobně – i pro věkovou skupinu 11+ – silně rezonuje i tematická rovina – máš názor? Jako svůj? Vážně? Tak to budeš anarchista. Ale republiku si rozvracet nedáme! Jako nejinspirativnější a nejpodnětnější rovinu inscenace považuji témata, jimiž se zabývá a která vzbuzuje. Protože jsou to mimo jiné témata, která by možná teenageři rádi řešili, ale nikdo takovou debatu nevyvolá. Nikdo je k ní nevede.
První festivalový den punkového festivalu – jak sami organizátoři říkají – uzavřela punková inscenace Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! režiséra Ondřeje Elbela. Elbel jakožto autor dramatizace vychází z Máchova Máje (pokud ikoničnost jmen dostatečně nenapověděla). Ono to zní na první pohled poněkud děsivě. Aha, oukej, takže se režisér rozhodl odškrtnout jedno z klasických děl české literatury.
Vzdělá mládež a předá jim krásu Máchových veršů, jež se před puberťáky rozvalí jako ta mlha šedá, co plynula po horách a jim to bude připadat takové krásné, jako ten pučící máj. Když to vezmu zhusta osobně, poezie mě nebaví a už vůbec ne v divadle. Řadu puberťáků ve věku 11+ (pro něž je inscenace určena) asi taky moc ne. Často se ptám, čím to vlastně je? Proč mě to nikdy nebavilo a proč to většinu studentů základních a středních škol nebaví? Nemyslím, že je to jen nějakými těmi fejsbuky, internety, televizemi nebo počítačovými hrami. Problém bude, tuším, i ve školství. V tom, jak jsou klenoty našeho i světového básnictví studentům přednášeny a vysvětlovány.
Často jim jsou podávány na „zlatém“ podnose chráněném vakuem. V případě Máje ještě s piedestalem a vavřínovými listy. Vždyť je to naše národní kulturní vlastenecké české hezké dědictví! To se musí líbit každému. Existují určité tendence piedestalizovat a idealizovat si určité básníky, říkejme jim národní poklady, ubírat jim jejich skutečné vlastnosti a jejich skutečné názory, přidávat si tam ty své, vlastenecké, estetické. Z Máje se tak stala sladkobolná sentimentální srajda, z níž každý zná obsesivní „Byl pozdní večer, první máj…“, což posléze neumětelsky deklamují děti ve škole před celou třídou. Aniž by tušily, o čem mluví, a co skutečně báseň obsahuje. Možná zní můj text jako nějaký vzpurný manifest. Jenže přesně o tohle v inscenaci Hynku! Viléme!! Jarmilo!!! jde.
Elbel využívá Máj jako odrazový můstek pro obecnější otázky. Nejde mu jen o převyprávění příběhu a zprostředkování verše „sama o sobě krásného“. Nejvýraznější linií inscenace je právě jiný pohled na Máj. Ne jako na sentimentální vylejvárnu o krásné krajině, ale jako na báseň, která smrdí popravou a hrobem. Která smrdí punkem. Elbel tak nahlíží na Máj jako takový, ale i obecně na romantismus zaměňovaný s romantikou. A s romantismem a národním obrozením zase souvisí vlastenectví, vlastenčení, nacionalismus a hranice mezi nimi. Což je v současné době téma velmi frekventované, ovšem mezi dospělými, že. Pro mě osobně – i pro věkovou skupinu 11+ – silně rezonuje i tematická rovina – máš názor? Jako svůj? Vážně? Tak to budeš anarchista. Ale republiku si rozvracet nedáme! Jako nejinspirativnější a nejpodnětnější rovinu inscenace považuji témata, jimiž se zabývá a která vzbuzuje. Protože jsou to mimo jiné témata, která by možná teenageři rádi řešili, ale nikdo takovou debatu nevyvolá. Nikdo je k ní nevede.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.