14. ledna 2017

#3NÁCT: Plato k platu sedá

http://www.divadlovdlouhe.cz/repertoar/festivaly/festival-13-8-rocnik-2017/
8. ročník divadelní přehlídky nejen pro teenagery

Plata Company / KALD DAMU, Praha
Jakub Maksymov: Tisíc tuctů
režie: Jakub Maksymov

Když uslyšíte název Plata Company, budete možná dlouze přemýšlet, co znamená to „Plata“. Není v tom nic záludného, stačí se podívat na logo souboru. Poněkud překvapivě zjistíte, že jde o „pouhé“ plato na vejce. Plata Company je česko-mexická loutkářská skupina studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Název souboru není jen tak nahodilý. Inscenace, se kterou přišli do Divadla v Dlouhé – Tisíc tuctů – je plat od vajec plná.

Tisíc tuctů je loutková/materiální/objektová/činoherní inscenace, dramatizace povídek Jacka Londona, což je autor, který mě úplně minul, tudíž vám nesdělím, jakých povídek. (Zřejmě bude ale jejím základem povídka Tisíc tuctů vajec.) Inscenace vypráví o novináři Rasmusenovi, který je utlačován svými zaměstnavateli. Dozví se, že v Dawsonu se dá prodat tucet vajec za pět dolarů, což je třicetinásobek toho, co stojí v San Franciscu. Nakoupí tedy tisíc tuctů vajec a vydá se na namáhavou cestu až k hranicím s Aljaškou. Překonává řadu překážek a velmi rychle zjistí, že chce-li přežít a do Dawsonu se dostat, bude muset čest a poctivost odložit. Díky několika podrazům a se zaslepující vidinou finančního zisku dorazí do Dawsonu. Tam ale – překvapivě – zjistí, že mu vejce během cesty shnila. Když od místních uslyší, že v San Franciscu je teď hrozné horko a že se tam prodává kostka ledu za sto dolarů, je Rasmusen opět nabuzen touhou po zisku a vydává se zpět.

Jednoduchý příběh v podstatě „o ničem“. Dalo by se to shrnout jako kritika současné společnosti, která je ochotná pro zisk udělat cokoli. Ale to žádné terno-téma není. Váha inscenace je ve zpracování, ne v příběhu. Což není špatně, naopak, ale neznamená to, že příběh by měl být jen taková pojnička a není tedy třeba se na něj vůbec zaměřovat a logicky jej rozvíjet. To se stalo v případě Tisíc tuctů. Není od začátku zcela jasné, proč se Rasmusen vydal na cestu. To, že jede prodávat vejce, se dozvídáme až ke konci inscenace, kdy se střetne s dalším obchodníkem s vejci. Mám pak trochu problém sledovat počínání a úpěnlivé snažení se hlavní postavy-loutky, sice fascinujícím způsobem provedené, ale pro mě nepochopitelné, protože neznám jeho důvod. Dalo by se v tom šťourat ještě hlouběji, radši ale k tomu hezkému.

Výtvarné zpracování a ironie, ve které jsou inscenátoři zaujatí vůči příběhu a s níž výrazně pracují ve všech rovinách, jsou v podstatě tématem inscenace. Využití plat na vejce k výrobě narcisek nebo různých kytiček, to známe všichni ze školky. V inscenaci jsou plata využita snad na tisíc způsobů, vždy velmi funkčně, vtipně, obrazivě. Například dlouhá chůze Rasmusena je ztvárněna jako jakýsi jezdící pás – do sebe se zaklesla dvě plata a posunula se dopředu, čímž vznikla iluze ubíhající cesty. Nejlepší je ale ona divadelní ironie, která se táhne jako červená nit všemi vrstvami: vyprávění příběhu, práce s platy od vajec, loutky, manipulace s loutkou, herectví. Je to vědomá hra, hra s, hra na. Herci si zcela evidentně dělají naschvály, každý má nějaký ten úsek, kdy „trpí“ a ostatní se baví (nejvíce však Eliáš Jeřábek, který vodí Rasmusena).

Otevřená divadelnost, přiznané divadlo, pohrávání si s hranicí reality a iluze, v případě této inscenace pohrávání si s herectvím a loutkoherectvím, výtvarné vtipy, to jsou věci, které mě v divadle baví. Neboť tehdy funguje divadlo jako divadlo, ne jako literatura. Se vším tím Tisíc tuctů počítá a pracuje ve velmi originálních obměnách. A díky tomu – i přes veškeré nedostatky – to byla velmi příjemně strávená tři čtvrtě hodina. A nejeden klobouk dolů hercům za ten fyzický zápřah.

3 komentáře:

  1. Děkujeme moc za reflexi! Chvála i další zajímavé postřehy potěší, výtkám rozumím. Mám jen jednu nejasnost. Na představení v Dlouhé jsem bohužel nebyl, takže nemůžu objektivně posoudit, zda něco na včerejší repríze nezaniklo. Pokud se však Rasmusen dovídá, že v Dawsonu se dá prodat tucet vajec za třicetinásobek toho, co stojí v San Franciscu (všechna tato dějová fakta zmiňujete v textu, takže pravděpodobně byla sdělena srozumitelně), následně si pořizuje vejce a hned na to se s nimi vydává na cestu, co tedy diváku chybí, aby si domyslel účel jeho cesty? Je pochopitelně v našem zájmu, aby se v tomto divák orientoval. Děkuji!

    Jakub Maksymov

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za komentář!
    Já jsem totiž dostatečně nevysvětlila, jak to myslím a proč si to myslím, a to je chyba. Jde o to, že jsem tu inscenaci četla jako inscenaci pro mnohem mladší diváky než jsou 13+. A v případě menších dětí si myslím, že je pro ně obtížné si domyslet, kam jde (jako starší si to samozřejmě domyslím). Rasmusen jen si přečte, že může vejce prodat za třicetinásobek ceny a najednou má na zádech vejce a jde a celé je to poměrně rychlé. Tudíž mi tam prostě scházelo explicitnější vyjádření ("koupím si tisíc tuctů vajec a jdu je prodat"). Ale jak říkám, v případě menších dětí. Což jsem do textu nenapsala a je to tedy poněkud zavádějící.

    OdpovědětVymazat
  3. Ok, děkuji za odpověď. JM

    OdpovědětVymazat

Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.