Soubor Děvčátko a slečny, ZUŠ F. A. Šporka, Jaroměř
K. J. Erben, K. J. Obrátil, Jarka Holasová a soubor: Ušubraná
dramatizace, úprava a režie: Jarka Holasová a soubor
Text otištěn ve druhém čísle soboteckého zpravodaje RAPORT!
Užit vojenský žargon, zvolený pro dané číslo (RAPORT - ROTA).
MRDAT SE DÁ I SLUŠNĚ (ČTI: „VZDĚLANĚ“)
Jména jako Karel Jaromír Erben nebo Karel Jaroslav Obrátil netřeba v našem soboteckém rajonu představovat. Oba velikáni a jejich tvorba – ať už vlastní či „od huby sesbíraná“ – ovlivnila a inspirovala sympaticky nadržené (samozřejmě herecky a co do dramatických postav, protože nadržení jsme všichni a pořád a to netřeba připomínat) „ušubranky“ z Jaroměře. Ty v Zahradě Šrámkova domu svým poetickým a dramaturgicky umně seskládaným pásmem o nevinném „konfliktu“ (ne)pohoršovaly stydlivé, méně stydlivé i bujaré večerní publikum. Dívenky se předhánějí, která to na kabrioletu měla víckrát, libozvučně říkankují o souloži nebo posmutněle pojmenovávají sexuální indispozice svých někdejších. Mnozí si tuto „recitační prasárničku“ mohli vychutnat už na loňském Jiráskově Hronově nebo – a to nebude žádná náhoda – na Šrámkově Písku (a že náš Fráňa taky věděl jak na to!). Popřípadě na podobně eroticky laděných akcích.
Zásadní (či klidně klíčové?) přednosti půlhodinkového leporela a jeho humornost však nespočívají pouze v oné (s)prostořekosti. Obě jebaně vládnou slovem i dívenkovsky lascivní bezprostředností, která popichuje (s)prostou fantazii. Sprostoty přicházejí a odcházejí jednak v okamžicích, kdy je tak trochu očekáváme, a stejně tak nás dokážou překvapit, nachytat na nemravných švestkách. Obnažené i pod šněrovačkou zahalené metafory z lidové slovesnosti budou pro nás, rádoby učené (protože to tam fuckt je!), mířit k oné nízké i „vznešené“ karnevalovitosti, o níž píše všem jistě známý Bachtin. To jsou takové ty řeči o očistě smíchem, skrze to nejpřízemnější slovutné „bachtinovské dole“, které míří mj. k ženskému lůnu; o tom se také po celou dobu hraje-mluví-naznačuje. Sprostota se tak mění v něco, co sprosté „není“ – leč stejně šokuje, protože když se řekne: „kunda“, je to v prvním plánu vtipné díky „základnímu“ (s)prostému významu. A čím víc piv máte, tím víc je každá ta mrdačka vtipnější. Přízemní humor doplňuje stejně prostinká a přitom po smyslu bravurní práce s rekvizitou – hráběmi. Hrábě se stávají osobitým divadelním znakem, jenž dokáže zastat vše, co je k šou(stu) potřeba. Symbolika (ne)panenského věnečku vyprávěnku opět a zpětně „lyrizuje“, zjemňuje. Zaškatulkované sprosté slovo stává se tu „slušným“, čistým, s proměňujícím se neurážlivým smyslem. Stejně jako když se ve středověku sralo v kostelích na veselých kázáních nebo když Mastičkář rozmazává fekálie chorému po zadnici. A nakonec i bez vší té diletantské učenosti to je prdel i tak, protože tam holky pořád mluví o kundách a strkají si hrábě mezi nohy.
********
rajon = označení místa
kabriolet = obyčejná vojenská postel
jebaňa = hezká dívka, která ho tam chce
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.