#SeemanůvDeník: Barokní útržky IV.

Theatrum Kuks - multižánrový festival; baroko, jak jej nečekáte

Studio dell'arte

K. Melenová, S. Malinková, S. Kočvarová: Faust

režie: K. Melenová

Reflexe vyšla ve čtvrtém čísle Seemanova deníku.

Zpravodaj dostupný na webových stránkách festivalu.

DOBRO A ZLO V KOSTKY HRAJÍ V MÍSTECH, 

KDE SVOBODNÁ VŮLE ZMANIPULOVÁNA JEST

ANEB ZAS TEN FAUST DO PEKEL PO ZÁSLUZE 

KRÁČÍ V DOPROVODU ROLNIČEK KAŠPÁRKOVÝCH, 

BY PRO DĚTI TO TAKY BYLO

To vám byla podívaná, kterážto ve mně zanechala značně smíšené pocity, a tak budou následující řádky spíše kratičkou subjektivní dojmologií, nežli pojmenováním konkrétního (skutečného?). Rozpor navíc vzniká kdesi v osobních požadavcích, značně umíněných a „dobových“, neboť je inscenace dosti stará (na FEMADu v roce 1996). Vidět tuto poctivou a žánrově dokonale čistou věc před deseti a více lety, neřeknu ani Ň. Dnes mi však můj Mefisto našeptává několikero nepěkností a odkazuje mne tak nepřímo k oblíbeným polemikám o současných potřebách divadla dětského a mladého, potažmo nakonec i dospělého. Bylo by však nesprávné hledět na Fausta od Studia dell'arte tímto striktním prizmatem doby, pro niž nebyl tvořen a v níž spíše přežívá, připomíná se, možná některými dozvuky ještě inspiruje a kde letmo zanechává jednorázově kladný zážitek.

Inscenace nevychází z Goetha jako takového, ale z textu starých lidových loutkářů, který si osobitě obohacuje o určitý druh aktuálnosti, „odosobněnosti“ (zcizování herecké i skrze loutky), pro někoho přijatelné pro jiného poněkud otravné vycpávkovitosti a vlastní interpretaci. Tento výklad pak mj. staví nejen na určité dětinskosti (ve významu striktně neutrálním), přijatelné prvoplánovosti a divácké vděčnosti, která vzniká na základě ověřeného humoru. Věrna starým tradicím využívá - chtělo by se použít spíše: zneužívá - také postavu Kašpárka.

Zajímavé může být postavení samotného Fausta, který v tomto případě nefiguruje jakožto hlavní a současně titulní postava, jak tomu bývá zvykem. Je pouze objektem manipulace, vláčen svými protikladnými našeptávači. Dokonce ani výsostně otravný Kašpárek mu nedokáže pomoct. Skoro by si člověk přál, aby mu tento šašek, přeneseně snad klidně i blázen a těmto moudrým podobný, pomohl zvítězit, když cesta k pokání byla marná. Nestane se tak. Tenhle rolnička je pouze prvkem komickým, situace glosujícím, příběh však nijak zásadně neovlivňujícím. Přechodníkem od dospěláckého světa s filosofujícími, romantizujícími a dalšími původními motivy (zde však vkusně potlačenými, vzhledem k jednoduché a zacílené interpretaci) ke světu dětskému.

Nehledě na smíšenost mých pocitů a nejistotu v pojmenování zážitku, je toto převyprávění nakonec (jen?) tradičním loutkovým zpracováním snad všem známého příběhu a jistě se bude líbit a snad i bude bavit, nehledě na onu dobu. U mě to (nepříliš zdůvodněné) „ale“ bude mít ale vždycky. Osud můj, stejně jako Faustův, je tak zpečetěn, neboť i já si (od toho všeho) přeji víc.