#SnězTuŽábu: „Zab to prase!“

 Sněz tu žábu, 1. ročník festivalu francouzského divadla

COMPAGNIE LE FESTIN DE SATURNE - WAR PIG

hrají: Kostas Asmanis, Guillaume Moreau

Týdenní festival zahájila clown-punková inscenace od Compagnie le Festin de Saturne WAR PIG, během které sál Venuše ve Švehlovce „doslova“ praskal ve švech. Kostas Asmanis (Fidel Castra) a Guillaume Moreau (Juan-Luis Barox) nás přivádí do vlastního světa, kde může být prase více než jen vojensko-válečnou metaforou. Představení beze slov a přesto se slovy (úmyslně špatná angličtina, leckdy plynule se přelévající do domácí francouzštiny) využívá čisté a řemeslné divadelní prostředky, jenž jsou doplňovány stylizovanou a precizní fyzickou akcí. Klauniády a improvizované části nijak nenarušují svižný temporytmus celého představení. Inscenaci silně podporuje střídání „akčních“ momentů s téměř absolutním tichem a stejně tak práce s okamžikem očekávání, popřípadě momentem překvapení. 

Veskrze francouzská groteskní satira, kde velitel a právě naverbovaný voják, který se (až zabije prvního „prasáka“) stává z chlapce mužem, kritizuje vojenský systém, ale i mnohé představy a pravdy o Francouzích samotných. Setkáme se nejen s tím, že jak už kdysi vyprávěli Voskovec s Werichem - Francouzi nevyslovují písmeno „H“, a tak Barox v dopise mamince „nedoufá, ale spíš oufá“ [I (h)ope…], ale budeme mít možnost se poučit i u degustace vína, která opět získává velmi komický rozměr. Jednoduchou vojenskou scénu, nějaký ten stolek, posezení, telefon, se kterou oba klauni (mají bílé tváře, to musí být klauni!) efektivně pracují, doplňují prosté a přesto víceméně popisné oděvy. Velitel Castra je opravdu „velitel“ a Barox je prostě jen nějaký ten obyčejný človíček, který vyfasuje vojenskou bundičku. K dehonestaci nebo spíše k odcizení dochází ve chvíli, kdy mají padla a „převlékají-svlékají“ se do svých o mnoho pohodlnějších kostýmků.

A co to válečné prase? Nebo je to celou dobu jen čuně? A co maminka, která přijde oba vojáky vytrhnout z poklidného válčení, aby je mohla nakrmit? Vskutku jasná symbolika tyranidy (pozor na malíček!) je ukryta přímo v prasečí hlavě, která se v závěru hry stává osudovou pro obě postavy. A vlastně ji nacházíme v celém tom podivném, lehkém, vtipném a přesto ostře kritickém vesmíru válečného ticha. Kdo je nakonec to největší prase? Co když to není jen o tyranidě, válce a podobných nesmyslech ale třeba také o tom, že každý z nás je tak trošičku prase? V tom případě je to asi v pořádku, ale jen když se neválčí!