20. února 2017

Divadlo, politika a zajetí sociálních bublin

Žádné komentáře:
To jsme zase jednou psali něco do školy. Snažili a pokoušeli se o esej. Se vším všudy a mnohým ještě navrch. Aby nám pan profesor Just řekl, jak jsme (ne)šikovní. Jako kdybychom byli nějací F. X. Šaldové! Téma bylo "Politika a divadlo". Ti nejodvážnější z nás se rozhodli, že to v šuplíku nenechají. Takže to pověsíme sem, ať nám povyroste ta zanedbaná rubrika "Texty (nejen) o divadle".

15. února 2017

Hlavně je neblbnout!

Žádné komentáře:
To jsme zase jednou psali něco do školy. Snažili a pokoušeli se o esej. Se vším všudy a mnohým ještě navrch. Aby nám pan profesor Just řekl, jak jsme (ne)šikovní. Jako kdybychom byli nějací F. X. Šaldové! Téma bylo "Politika a divadlo". Ti nejodvážnější z nás se rozhodli, že to v šuplíku nenechají. Takže to pověsíme sem, ať nám povyroste ta zanedbaná rubrika "Texty (nejen) o divadle".

12. října 2015

Sklouznout se po povrchu

Žádné komentáře:
aneb Jenom tak Na dotek

Od divadla k filmu. Zcela drze si sem dovolím publikovat svůj (ne)snesitelně dlouhý text, který pojednává o filmu Mika Nicholse, Closer. Ne snad proto, abych vám vyzradil rozuzlení a vyspoileroval celý děj, ale snad proto, abych vám "ukázal", že vynikající text (Patrick Marber) určený pro divadlo, může být stejně tak dobře zpracován do filmové podoby. Zhlédněte a čtěte nebo čtěte a posléze zhlédněte. A můžete se přitom třeba zamyslet, jaký postoj k podobným adaptacím (divadlo-film, kniha-film, apod.) vlastně máte. Ne vždy je to totiž taková katastrofa, jak všichni tvrdí, a (nejen) Closer je toho jasným důkazem.

25. července 2015

Oči tmavohnědé

Žádné komentáře:
Další z portrétů, který Vám po Viktoru Konvalinkovi Báry Truksové přinášíme, není portrét tanečníka, ale herce. Troufám si tvrdit, že v Čechách snad není člověka, který by toto jméno neznal. Mimo divadlo je často obsazován do filmů, najde se i několik seriálů, reklam, dabing. Díky tomu je u nás zafixován spíše jako filmový herec. Starý Karamazov, Václav, Trigorin, Béďa Jarý, Teremin, Oblomov… zkrátka Ivan Trojan.

30. května 2015

Portrét: Viktor Konvalinka

Žádné komentáře:
Ve čtvrtek 4. června se v pražském Národním divadle uskuteční poslední letošní baletní premiéra, tentokrát z dílny legendárního izraelského choreografa Ohada Naharina: Decadance. Stěžejní roli zde představuje sólista ND Viktor Konvalinka, jehož podrobný portrét vám nyní přinášíme.

22. dubna 2015

Hranice (ne)vkusu

Žádné komentáře:
aneb Ten dělá to a ten zas tohle...

V roce 1965, čili před rovnými padesáti lety, vyhlásil časopis Divadlo anketu „Máme u nás bulvární divadlo?“ Jejími respondenty byli divadelní ředitelé, šéfové souborů a dramaturgové. O této události se krátce zmiňuje Zdeněk Hořínek ve své knize (Duchovní dimenze divadla aneb Vertikální přesahy, Pražská scéna, 2004), jehož zkrácenou citací bych si dovolil začít.

17. dubna 2015

O bulvární komedii a tak vůbec

Žádné komentáře:
aneb Krausův „seminář“ Vše, co dosud nevíte o bulvární komedii

Zadáte-li si do vyhledávače Google termín bulvární komedie, objeví se vám nejčastěji dva odkazy. Jeden se týká asi rok starých článků o tom, jak se Petr Nárožný pustil do bulvární komedie a docela se nadřel. Ten druhý se týká divadelní hry Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie, jejímž autorem je Ivan Kraus. Ivan Kraus má pověst autora, jehož texty staví na slovním humoru. Jeho dramatická tvorba je u nás málo známá, jeho hry se příliš (vlastně skoro vůbec) neinscenují.

12. dubna 2015

Pokus o .m:h

Žádné komentáře:
Nedávno jsem zde publikoval svou starší úvahu, která se věnuje minutovým hrám. V tomto příspěvku bych si na ní dovolil volně navázat a to svým pokusem o vlastní .m:h. Napsána byla též v únoru 2014 a podle mého odhadu by nemusela přesáhnout minutu a deset vteřin. Pracovně jsem ji nazval: „Zvídavé dítko“. Třeba vás to i pobaví...

8. dubna 2015

.m:h

Žádné komentáře:
aneb Pár řádků o minutových hrách

Minutové hry, které vznikají na půdě Deutschlandradia Kultur již řadu let se u nás začínají natáčet v únoru 2012 a v říjnu téhož roku jdou do živého vysílání. Formát miniher je jednoduchý, jedná se o krátké zvukové dramatické útvary – minutové hry. Projekt u nás nastartovala dramaturgyně Kateřina Rathouská, jež se přípravě těchto krátkých „slovních hříček“ věnuje i nadále. Na minutových hrách se samozřejmě podílí i mnoho autorů, režisérů, herců, zvukařů, hudebníků atd.