Juráček sem, Juráček tam

„Raději bych byl černochem než Čechem. Raději bych byl otrokem než občanem socialistického státu. Jenomže to jsou jen pitomé, patetické kecy“.

Deník Pavla Juráčka. Třicet tři autobiografických sešitů scénáristy, režiséra, signatáře Charty 77. Ale také drogově závislého, sebe litujícího, nebo prokrastinujícího psaním deníků, místo objednaných scénářů. Takové jsou jen některé z tváří Pavla Juráčka.

V minulých letech se objevily hned dvě inscenace, které zpracovávají Juráčkovy deníky. Tygr v tísni uvedl svou verzi v Rock café na podzim roku 2012, kterou později přestěhoval do Vily Štvanice. Divadlo Na zábradlí přišlo se svými Zlatými šedesátými v září roku 2013 (takže dohady nad tím, kdo s tím přišel dřív, mluví jednoznačně pro Tygra. Zábradlí ovšem získalo Radoka, takže skóre zůstává 1:1). V obou případech v základech realizačního týmu stojí silné režijně-dramaturgické, genderově vyvážené duo. U Tygra v tísni to je režisér Ivo Kristián Kubák a dramaturgyně Marie Nováková a v Divadle Na zábradlí Jan Mikulášek a dramaturgyně Dora Viceníková. Nestává se často, aby se v jednom městě hrály dvě inscenace vycházející ze stejné předlohy (a když, tak se to týká spíše klasických her), proto návštěva obou Juráčků byla zajímavá už jenom z tohoto hlediska. Ovšem tento dvojí zážitek je možný už jen do 11. května, kdy má Deník 1959-1974 (Tygr v tísni) derniéru!

V něčem jsou si inscenace podobné, v něčem se rozcházejí, a tak by to mělo být. Mezi společné znaky obou verzí patří například podtržení určité schizofrenie Juráčkových zápisků tím, že se repliky rozdělí mezi několik herců, takže je na scéně najednou hned několik Juráčků. Co je v každé inscenaci rozdílné, je celkové pojetí Juráčkovy osoby. U Tygra v tísni divák nahlíží do osobnosti umělce, který si užívá večírků, snaží se psát scénáře a stává se neschopným otcem. Působí jako bláznivý člověk v bláznivé době. V inscenaci se podařilo vyhnout určité sebe adoraci Pavla Juráčka, která čiší už ze samotného autorova deníku. Tato tendence glorifikace je ve Zlatých šedesátých patrnější, ale na druhou stranu - postavu Juráčka představují více v kontextu dané doby, jak už je i z názvu patrno.

Je zbytečné říkat, která inscenace je lepší a v čem. Každý si najde v obou inscenacích něco pro sebe, co si v myšlenkách odnese domů a to je to podstatné. Pohled do nitra jednoho člověka skrze dvě inscenace je přece jen něco, s čím se člověk nesetkává běžně.

TYGR V TÍSNI – Pavel Juráček, Marie Nováková, Ivo Kristián Kubák: Deník 1959-1974. (režie Ivo Kristián Kubák, dramaturgie Marie Nováková, premiéra 1. 12. 2012 v Rock Café Praha)

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ – Pavel Juráček: Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. (režie Jan Mikulášek, dramaturgie Dora Viceníková, premiéra 20. 9. 2013)