Krása nesmírná?

Trio Mikulášek – Viceníková – Cpin uvedli 22. a 23. května premiéru dramatizace románu Borise Pasternaka Doktor Živago. Jde o poslední premiéru Divadla Na zábradlí v této sezóně.

Divadlo Na zábradlí - Doktor Živago // zdroj: web divadla // foto: KIVA

Fotografiemi zveřejněnými před premiérou Zábradlí lákalo na opět výtvarně dokonalou scénu Marka Cpina. A je tomu skutečně tak, po vizuální stránce je to nádhera, až oči přecházejí. Scénu tvoří uzavřený sál s otočnými zrcadly, která umožňují vstup na jeviště. Několikrát jsou natočena tak, aby divák viděl do zákulisí, kde celému dění přihlížejí ostatní postavy. A k tomu pohovky v rustikálním stylu, disco koule, velice efektní práce se světlem a zrcadly, flitrové šaty Jany Plodkové, obleky, peří, hudba – tu disco, tu Sinatra. Cpin vytvořil něco, na co se opravdu dvě a půl hodiny se zalíbením díváte. Scéna kontrastuje s marastem doby i s příběhem osudové lásky Živaga a Lary, která je právě díky této době rozetnuta. A také má (nejspíše) odrážet diváky, kteří se v lehce pokroucených zrcadlech vidí.

Audio-vizuální stránku má Mikulášek propracovanou a originálně vyřešenou. Text transformoval do epického vyprávění, které přechází v dialogy postav, do nichž opět náhle vstoupí vyprávění jedné postavy. Když postava vypráví do mikrofonu o osudu své postavy, přejde náhle v monolog a opět se vrátí do vyprávění. Odborník by to nazval brechtovským principem par excellence.

Co se týče herectví, tak vzhledem k tématu zde není tolik místa pro typickou „zábradláckou“ stylizaci - nadsázku, ironii a výsměch. V mnoha ohledech jde o realistické herectví. Sem tam se objeví nějaký vtípek, tragikomický křečovitý výstup, komický taneček, parodie, ale jde spíše o hlubší psychologické propracování. Na inscenaci jsou výkony skutečně tím nejlepším. Jana Plodková jako Lara v sobě nemá nic z femme fatale, přesto ji beznadějně milují tři muži – Antipov, její muž (Miloslav König), Komarovskij, její první „zneuctitel“ (Jiří Vyorálek) a Jurij Živago, její homme fatale (Stanislav Majer). Plodková je tu dívenkou, tu koketou, hysterickou, fanatickou, citlivou, milující, pečující i zničenou a vyčerpanou ženou, troskou, která snese vše. Vyorálkův Komarovskij, bohatý, nadržený, výstřední muž, na první pohled hajzl, který znásilnil Laru a nutí jí ke sňatku. Vyorálek v prvním plánu předvedl Komarovského jako sobeckého pancharta. Nebyl by to ale Vyorálek, a tak mnohem více vystupuje ve druhé části do popředí Komarovského citlivá stránka, skutečnost, že Laru hluboce miluje a nabízí jí, její rodině i Živagovi pomoc.

Divadlo Na zábradlí - Doktor Živago // zdroj: web divadla // foto: KIVA

Bohužel ale nerozumím Mikuláškovu záměru. Jeho inscenace pro mě byly vždy velkým citovým zásahem, naprosto bez patosu a nadsázky. Mám pocit, že z Doktora Živaga k divákovi žádná paralyzující či intenzivní emoce nedorazí. Ke mně nedorazila žádná. Má-li být tento Živago jen příběhem lásek Živaga a Lary, dobře. Jenže si nelze nevšimnout i dobového kontextu románu Doktor Živago (1. světová válka, VŘSR a občanská válka), který je ale už poněkud vzdálený. Žádnou paralelu se současností jsem neodhalila. A snažila jsem se jí odhalit, vzhledem k tomu, že současné Mikuláškovy inscenace Na zábradlí se k dnešku, k dnešní společnosti vztahují. Mám zkrátka pocit, že Mikulášek se zahalil do Cpinovy okouzlující scénografie, klouže po jejím lesklém povrchu, ale nejde hlouběji. Je to krásné, zdobné, ale nic pod tím nenalézám. Ale možná je to kdesi hluboko v odlesku zrcadel.

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ – Boris Pasternak: Doktor Živago. (režie Jan Mikulášek, dramaturgie Dora Viceníková, premiéry 22. a 23. 5. 2015)