#JiráskůvHronov: O líném souboru

85. Jiráskův Hronov, festival amatérského divadla

Rámus Plzeň a Krtek Plzeň - Z. Vašíčková: Osmý hřích je drzost
režie: Zdena Vašíčková

Rodinný soubor Rámus přijel na Hronov s inscenací Osmý hřích je drzost. Základní situace je jasná a jednoduchá. Sedm smrtelných hříchů prezentované formou krátkých bajek-moralitek. Myslivec a Pýcha, žába a Závist, had a Hněv, kanec a Smilstvo. Pak ale soubor přišel s tím, že dál už nic nemají – čímž elegantně a rychle vyřešil problém s Leností. A toto „okno“ byla příležitost pro děti herců. Naběhly na jeviště se svojí vlastní minihrou – na motiv japonské pohádky Jak pan Hanzaemon spolkl mouchu, která zastřešovala nejen poslední hřích, Chamtivost, ale také pointu celé inscenace.

Témat inscenace se tu nabízí hned několik. Že nejhorším hříchem je Lenost, která pozře i ostatní hříchy, že hříchy rodičů vykoupí či zachrání jejich děti a ještě svým rodičům hřích (Lenost) odpustí. Anebo – a to bylo dle mého názoru téma nastavené dramaturgií souboru – vzít hříchy s nadhledem a humorem, pobavit diváka. Použili vlastně poměrně banální a jednoduché vtípky a výstupy, a i když vám velice rychle došel princip, jakým se hříchy budou prezentovat, a že tudíž budete koukat na sedm podobných scének, přesto to bylo účinné a vtipné. A roztomilé – toto slovo považuji za adekvátní k popsání představení. Sem tam se něco nepodařilo, sem tam něco trvalo déle, než by mělo, ale právě v tom byla ta roztomilost.

Z hlediska dramaturgie prvního dne festivalu bylo velmi prozíravé dát takové „nenáročné“ představení mezi představení Bláha a Vrchlická a Vyskočit z kůže, neboť tato dvě představení byla regulérními hrami a s více (Vyskočit z kůže) méně (Bláha a Vrchlická) silným tématem, tudíž nějaká oddechovka byla na místě.