Lákavá nekorektnost Kill de Bill

Baletní soubor DJKT prošel v posledních letech značným omlazením, na což vedení zareagovalo i při tvorbě repertoáru sezony 2015/2016. První z výrazných důkazů zaměření se na mladé tanečníky je bezpochyby uvedení tří úspěšných (a neotřelých) choreografií dua Viktor Konvalinka/Tomáš Rychetský z uskupení Dekkadancers v komponovaném večeru Kill de Bill. S touto volbou se však otevřela i otázka – budou díla Dekkadancers první generace přenositelná i na jiný soubor, nebo jsou až příliš spjata s osobnostmi tvůrců? Anebo se naopak jedná o sázku na jistotu?

Vedení souboru zvolilo divácky vděčné choreografie. Titulní Kill de Bill je parodií na akční americké válečné filmy. Pro tvorbu Konvalinky i Rychetského je typická humorná atmosféra, kterou doplňují více či méně patrné akcenty hořkosti. V úvodní části je to patrné zejména ve scéně šikanování jednoho z vojáků. Jinak velice úspěšná choreografie však vyznívá v podání plzeňských velmi rozpačitě. Nejen pro Kill de Bill byla podstatná síla osobnosti a výrazná mužnost – kromě tvůrců ještě například Tomáš Kopecký či Tomáš Červinka. Tanečníci DJKT nepůsobí jako drsní vojáci, možná pro mládí části z nich chybí sebevědomí, drzost a přirozenost v parodování (přestože lze vyzdvihnout například výkon Michala Kováče). Polovičatě působí i úvodní promítací sekvence, kdy je plátno na pouhé spodní třetině zadního prospektu. Celkovému dojmu bohužel nepomáhá ani scénografie, neboť se zřejmě nemyslelo na mělkost jeviště Malé scény. Přeplnění prostoru kulisami znemožňuje výraznější pohyb v prostoru, většina zásadních momentů a tanečních scén se odehrává v popředí jeviště, kdy diváci mimo přední řady netuší, co se vlastně odehrává. Zcela do ztracena tak vyšel závěrečný fór s příchodem „Michaela Flatleyho“ a irskými tanci.

Zbylé dvě třetiny však dopadly nesrovnatelně lépe. Umíněnost ztracených je hořce humornou ukázkou otupující každodennosti, stereotypů vlastní sexuality a dysfunkčních mezilidských vztahů. A také o jednom Supermanovi, ke kterému se už jako k hrdinovi ani neobracíme. Několik párů, všichni jsou vlastně stejní, žijí podobnými problémy, strastmi i radostmi. Nejvýraznější pasáží této choreografie je křehký duet v podání Jarmily Dyckové a Richarda Ševčíka. Na něm se ukázala složitost přenesení choreografií, která Viktor Konvalinka vytvořil „sobě na tělo“. Tam, kde Konvalinka přidal pro sebe typické drobné pohyby hlavou, zůstává Ševčík víceméně stát – najednou jeho interpretaci chybí třetí rozměr, postava se stává prostým bezcitným uzurpátorem, nikoliv složitou a vrstevnatou osobností. Není to nic, co by bylo problematické pro diváka, který není seznámený s původní podobou, neboť Ševčík i Dycková jsou velmi kvalitní tanečníci. Část kouzla i specifické tíživosti ale mizí. Jako celek tato část působí velice kompaktně, plzeňští v této části působili velice uvolněně, bylo na nich patrné, že jim sedí nejen pohybový slovník choreografů, ale i téma celého kusu.

Závěr večera – Jakstohoven – byl ve znamení gagů a pohybových hříček. Zpomalený mezinárodní atletický závod, kdy se jednotliví závodníci snaží nesportovním způsobem zbavit svých soků – tu kladivem, tu pastí na medvědy, nastraženým banánem, anebo pachem ze sundané tretry. Postavy svým chováním, kostýmy i způsoby likvidace soupeře odpovídají nejzažitějším stereotypům o daných národech (humor je někdy více než černý). Nakonec však přijde „Michael Jackson“ (prvek „deux ex machina“, který se v různých podobách objevil i v předchozích částech – Flatley, Superman…) a všichni za doprovodu Montiho čardáše v podání Evy Pilarové zametají ve společném tanci jeviště. Tanečníkům (zejména excelujícímu Vojtěchu Jansovi, ale i takřka všem ostatním) zde nechybí suverenita, kterou bylo možné postrádat v Kill de Bill, a zároveň prokazují cit pro grotesku.

Přenést choreografie, které původně Dekkadancers vytvořili sami pro sebe, se ukázalo jako krok spíše riskantní. I přes jisté rozpaky se však domnívám, že tato inscenace je dostatečně kvalitní, aby časem obhájila své místo. A to nejen proto, že nese výrazný potenciál přilákat k baletu mladé diváky a milovníky i výrazně žánrů.

(Psáno z reprízy 25. 10. 2015)

DIVADLO J. K. TYLA, PLZEŇ – Dekkadancers: Kill de Bill. (libreto, choreografie a režie Viktor Konvalinka a Tomáš Rychetský, premiéra 4. 9. 2015)