Krásné psací stroje!

Inscenace Krásné psací stroje skladatele Miloše Orsona Štědroně a režiséra Jiřího Havelky v Divadle Na zábradlí má několik výrazných plus. A několik výrazných minus. Havelka kupí jeden režisérský nápad na druhý, až mu jaksi přepadávají přes jeviště, zavalí diváky a rozprchnou se mu na všechny strany. Jen pro pořádek - inscenace je o literární čtyřce Zábrana, Škvorecký, Kolář a Hrabal.

Některé nápady jsou skutečně dobré - třeba Zábranovo bluesové psaní, Škvoreckého jazzování nebo hra se jmény různých spisovatelů (moc mi tu neHalas...). Ale jiné jsou ilustrativní, prvoplánové a nikoli vtipné. Třeba když Leoš Noha vede ve druhé scéně schůzi v Odeonu s typickým komunisticky okřídleným nicneříkáním a ostatní znudění spisovatelé ho komentují. Pocit trapnosti a zdlouhavosti asi tak na devadesáti devíti procentech. A navíc - po dlouhé úvodní scéně následuje další dlouhá scéna a navrch dlouhá píseň. Chce to vyčistit od přehlcujících nápadů a ilustrativních zkratek, které zřejmě pohltily i režiséra, protože se pod nimi ztrácí nějaká jednotící výpověď, důvod, proč Havelka a Štědroň inscenují právě toto. Havelka všechno nahází na jeviště, a tím to hasne, diváku, poraď si. Nehledě na to, že je nutné znát - alespoň zhruba - životopisy "čtyřky", protože jinak se před vámi na jevišti budou pohybovat divní lidé a dělat divné věci, které nebudou dávat moc smysl. Havelka problém psaní za komunistického režimu nezobecňuje. Rozhodně ale nechci házet všechno na Havelku, může to být i problém textu.

Divadlo Na zábradlí - Krásné psací stroje! // zdroj: web divadla // foto: KIVA

Myslím, že je také velmi nutné vycizelovat pohybové choreografie. Z parteru to asi není tak poznat, ale při pohledu z balkonu je to celkem otřesné. Nesehraní herci v jednoduchých choreografiích (především v první písni Pojďme si vařit turky!!!!) v profesionálním divadle?... Oproti tomu Štědroňova hudba mě poprvé z těch inscenací, které jsem viděla (Velvet Havel a Divadlo Gočár) nerušila v činoherní složce. Songy, které zpívají sami literáti, souvisejí s naturelem spisovatelů, odpovídají hlasovým možnostem interpretů (König jako Zábrana - přirozeně nejobtížnější a rozsahově nejširší party - Vyorálek jako Kolář, Jeništa jako Škvorecký a Hamplův Hrabal). A jsou i jakousi metaforou tvorby jednotlivých autorů, písňovou charakteristikou jejich autorského stylu. Takže jo, ale taky ne...

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ – Miloš Orson Štědroň: Krásné psací stroje! (režie Jiří Havelka, text a hudba Miloš Orson Štědroň, dramaturgie Dora Viceníková a Karel František Tománek, premiéry 19. a 20. 2. 2016)