#TheatrumKuks: BeBaroque 2/4

THEATRUM KUKS 2016 - festival barokního divadla, opery a hudby

Po včerejší prohlídce kukského Hospitalu jsme vytvořily heslo pro druhý den: Špork? Such a creepy man! Fakt byl hodně zvláštní, třeba s sebou nosil lebku své matky, se kterou si povídal a ukazoval jí krajinu…

Boží muž.

Včerejší festivalový den byl velmi volný, takže jsme stihly prohlídku v Hospitalu a až v půl páté odpoledne byl první program u léčivého pramene Fons Vivus. Stanislav Bohadlo mluvil o objevení pramene a o založení Kuksu. Doprovázel ho Lukáš Pelc hrou na kontrabas a zpěvem. Zatímco jsme netrpělivě čekaly na premiéru LoutnyCZ, zahrály jsme si zábavnou společenskou hrou „Čelovka“ – jak jinak než s divadelní tematikou – a jak vidno, osobnosti, které jsme zvolily, měly úspěch u minimálně jednoho člověka… (viz foto; zleva Terezie Jelínková a Barbara Straková)

A večer konečně LoutnaCZ souboru Geisslers Hofcomoedianten, která se hrála v tělocvičně u Hostince U Zlatého slunce (protože Geisslers tu sice mají opravené barokní divadlo, Comoedien-Haus, ale nemohou v něm hrát…). Hrozně bych chtěla psát o všem („Ne, ne, nemůžu mlčet, musím o tom zpívat!“) – jenomže jsou tu dva důvody, proč nemůžu. Skromně podotýkám, že budu o Loutně mluvit do Slova o divadle, takže jsem Karlu Kratochvílovi slíbila, že v reflexi neprozradím vše. Ten druhý důvod je závažnější – během premiéry se něco pokazilo a některé filmové dotáčky nebyly celé, chyběly jim konce a tak jsme neviděli prý velmi zásadní momenty. Což je hrozná škoda. To, co mohu napsat, je tedy čistá divácká reakce a trochu toho kontextu.

Loutnu českou napsal Adam Michna z Otradovic roku 1653. Jde o třináct básní, z nichž pak vzniklo třináct písní. Jde vlastně o takový zpěvník, pro pár nástrojů a tři hlasy, protože Michna chtěl, aby si lidé mohli písně zpívat jen tak (a minimálně Nebeští kavalérové se zpívají dodnes). Nejsou to ovšem nějaké nahodilé barokní písničky, Loutna česká má příběh. Jde o velkou svatbu, svatbu lidské duše s Kristem, s církví, s Bohem. Tradičně nikoho nepřekvapí, že Geisslers Loutnu nepodávají v originálním čistě barokním provedení. Navíc – nejde o divadelní text. Logicky byla tedy zvolena forma inscenovaného koncertu. Forma pro Geisslers – pokud vím – nová a samotné provedení i téma se mi zdá v kontextu jejich inscenací velmi odlišné – jde o politické divadlo. Více prozrazovat nebudu. 

Dodám, že inscenace má opět (zcela bez přehánění) naprosto geniální hudbu Davida Hlaváče. A rozhodně se mi ještě u Geisslers nestalo, že by se mi chtělo brečet – a to ne smíchy. LoutnaCZ je technicky velmi náročná, tudíž každé klopýtnutí zabolí. Jenomže techniku nevychováš. Těžko se mi hledají nějaké sofistikované termíny proto, abych popsala své nadšení nejen z hudby, ale především ze silného velmi bolestně aktuálního politického tématu, které nevyznívá jako laciná agitka za ten či onen tým, ale aktivizuje. Chce, aby divák začal přemýšlet nad stavem současné české politiky.

PS. Pokračujeme v budování dobré pověsti, dneska jsme šly spát později než Petr Hašek!

Keep calm and #BeBaroque!