Goon: Krvavá pomsta!

Swag divadla pro teenagery

Divadlo pro teenagery lze vnímat a dělat mnoha způsoby. Myslím ale, že je vždy důležité si uvědomovat, jakou cílovou skupinu mám v rukou. A teenageři jsou skupinou velmi citlivou – a proto také představuje pro umělce velkou výzvu. Co by asi tak mělo divadlo puberťákům nabízet? O čem jim hrát? A jaký k tomu zvolit jazyk? Absolventská inscenace studentů KALD DAMU Dana Kranicha, Jana Strýčka a Antonína Týmala (j. h.) Goon: Krvavá pomsta! na to jde cestou velmi sympatickou. Cestou anarchie, punku, sprosťáctví a divadelnosti.

Goon: Krvavá pomsta! // zdroj: web Divadla DISK

Komiksovou předlohu Erica Powela a Mikea Mignola sice neznám, ale nijak mě to netrápí a nemusí to trápit ani jiné diváky. O příběh ve výsledku ani tak moc nejde. Goon si v křehkém dětství prošel traumatem, když mu zombie-obluďák Páter Monster zabil ostrou tetičku, která mu byla matkou a hlavně otcem. Stal se z něj drsnej týpek, co vládne městu, pěstní řešení je pro něj vždy na prvním místě, chlastá a všichni se ho bojí. Naskytne se mu příležitost k pomstě na Páteru Monsterovi – a on se pomstí. Ale zlej, drsnej a na plech je pořád. Žádné morální prozření, polepšení. Takže ano – chceme-li hledat nějaké „téma“ či „přesah“, pak inscenace velmi ironicky a s obří nadsázkou hovoří o tom, že být zlý na zlé lidi není správné a nic to neřeší, tématizuje i problém šikany, předvádění se před vrstevníky, snahu vypadat za každou cenu hustě a drsně, trapnost… To vše lze v inscenaci číst a není na škodu nad tím uvažovat. Nicméně mě osobně na Goonovi přitahovalo něco úplně jiného. 

Říci, že to byla „komedie“, „černá komedie“ nebo že to byla „sranda“, případně „bylo to fakt vtipný“ by nebylo zcela správné. Laskavý čtenář teď opravdu promine, ale domnívám se, že toto slovo je naprosto vystihující – ona to totiž byla především prdel. Pubertální humor mnohdy pro mnohé přes čáru, oplzlé fórky (bez těch bych se možná i já obešla), rapování, vulgarismy, nespisovná čeština, slang, gang, bang. Naprostá anarchie a neznabožství. Popkulturní odkazy, jejich totální zbourání a především využití k divadelně zábavným momentům. Přivádí mě to k otázce – co je to vlastně komedie pro teenagery? A jak se dělá? Moderní interpretace Shakespeara? Molièra? Nebo bulvární komedie? Asi taky cesta. A jasně, minimálně formálně a humorem třeba takové Zkrocení zlé ženy v režii Daniela Špinara (Letní shakespearovské slavnosti 2011) je pro teenagery snesitelné a zábavné. Ale Goon představuje tu cestu fokusu na danou cílovou skupinu a hledání ve vodách pubertálního a černého humoru. A velkým bonusem je, že ona ta prdel je ještě navíc zpracovaná divadelně velmi nápaditě – čemuž dost nahrává i využití komiksového způsobu vyprávění pro scénování. 

Goon: Krvavá pomsta! // zdroj: web Divadla DISK

Možná už je to takový můj stereotyp, ale pořád si myslím, že přiznané divadlo je dobré divadlo (za pozitivních uměleckých konstelací). A že pro mladé publikum, které se snaží všemožně nabourávat tak křehkou a snadno zranitelnou uměleckou disciplínu, jakou je divadlo, ohledávat její hranice a možnosti, je odhalování divadelních postupů chytrý způsob, jak je pobavit a ukázat, že divadlo je taky prdel a dokáže zprostředkovat věci, které třeba film nebo počítačová hra nedokážou. Protože když se před ně postaví divadlo, které si na nic nehraje (které si nehraje na divadlo), které je otevřené a vlastně samo o sobě už rozbourané, není přeci důvod ohledávat jeho meze. Protože jedná s mladým divákem na stejné úrovni – a nesnaží se ho poučovat. A tenhle swag je fakt důležitej, si myslim.

Psáno z reprízy dne 3. 5. 2017 

KALD DAMU – Eric Powel, Mike Mignol: Goon: Krvavá pomsta! (Dan Kranich, Jan Strýček, Antonín Týmal jako host, premiéra 27. 1. 2017 ve Studiu Řetízek DAMU)