#SnězTuŽábu: Ghost protocol

Sněz tu žábu, 3. ročník festivalu francouzského divadla

S. Bouquet, F-X. Rouyer: Ghost Protocol / Protocole Fantôme
překlad: Linda Dušková / režie: Tereza Říhová
součástí cyklu 8@8 Divadla Letí

Jsme čísla, ne lidi

Jak moc necháváme techniku, aby nás měla pod dohledem? Jak moc jsme pod dohledem, aniž bychom to vůbec tušili? Druhý večer patřil scénickému čtení hry Ghost Protocol, jejímž tématem byla dnes využívaná technika. Současný svět je přeplněn všemožnými technickými přístroji, které nám usnadňují život. Nebo by alespoň měly. Díky nim můžeme snadno zjistit netušené informace nejen o sobě, ale i o ostatních lidech. Příběh Ghost Protocolu nahlíží dvě vzájemně se střídající situace, které se přímo nepropojí a jejichž provázanost si musí každý nalézt sám.

Na jedné straně jeviště sedí dva bratři v bytě, odkud pomocí dronů sledují na kilometry daleko muže podezřelé z terorismu. Sledovaní jsou pro ně pouze červené tečky na monitorech, jejichž identitou se stávají čísla souřadnic. Bratři pracují pro neznámou organizaci, s níž komunikují pomocí mechanického hlasu Jag 25. Řídí se jeho pokyny, a pokud by dostali povel ke střelbě, neváhali by. Navzdory tomu, že o provinění sledovaných nic nevědí. Během práce probírají své problémy, ať už je to nevhodnost vlastního jídelníčku, o jehož škodlivosti si přečetli na internetu, nebo indonéská přítelkyně jednoho z nich, kterou on nikdy neviděl a jejichž kontakt spočívá pouze ve vzájemném telefonování. Současně sledujeme dvě ženy, které si otevřeně sdělují mnoho důvěrných a podrobných údajů o neznámém muži, jenž svůj život i své tělo dobrovolně svěřil chytré aplikaci, která ho nepřetržitě sleduje a měří. Jakákoliv sebemenší odchylka od průměru v něm vyvolá stresovou reakci (která je samozřejmě také okamžitě zaznamenána). Stává se pouhým přehledem čísel zasazených do průměrů a pravděpodobností, v němž ztratil vlastní identitu.

Je zřejmé, že tyto situace by nevznikly bez technologií a vynálezů 21. století. Pro každého z nás je dnes dosah mobilních telefonů, chytrých aplikací i všudypřítomných kamer standard, bez kterého si v mnoha ohledech nedokážeme představit svůj život. Přijali jsme techniku jako nedílnou součást našeho světa a častokrát se jí dobrovolně odevzdáváme. Nejen množstvím informací, které na sebe prozrazujeme úplně neznámým lidem, ale i naší neustálou potřebou mít kontrolu nad situací a být v dosahu virtuálního světa. Můžeme dnes vlastně s jistotou říci, že ovládáme techniku? Nebo už je to naopak?

-- Kristýna Mazánková

VŠECHNA ČÍSLA MAGAZÍNU LE TISK

(klik na obrázek)