Theatrum Kuks - multižánrový festival; baroko, jak jej nečekáte
Geisslers Hofcomoedianten
G. B. Andreini, Geisslers: Dvě komedie v komedii
režie: Petr Hašek
Reflexe vyšla v šestém čísle Seemanova deníku.
Zpravodaj dostupný na webových stránkách festivalu.
ANDREINI, GEISSLERS, ŠKVAROVÁ A KŘÍŽEK:
DVĚ KOMEDIE V KOMEDII, DVA TEXTY V TEXTU,
DIVADLO NA DIVADLE, TEXT NA TEXTU
ANEB LÍNÁ AVŠAK HEZKÁ DRZOST
Někdo si řekne, že je to nehorázná drzost. Já si neurvale myslím, že je to nehorázně pěkný. Pokud mě paměť nešálí, byla inscenace Dvě komedie v komedii souboru Geisslers Hofcomoedianten prvním, co od nich v roce 2015 na Jiráskově Hronově spatřila jistá Nicol Škvarová, která tou dobou spolu se mnou psala na náš a námi založený blog. A dnes je tahle Nicol PÍÁRistkou jmenovaného souboru, který si zamilovala. A protože by ji jistě převelice mrzelo, že v historicky prvním kuksovském zpravodaji nemá ani řádku – ona, přezdívána leckdy „kritickou apokalypsou“ – vypůjčím si její řádky k tomu, abych jí ten prostor umožnil, sobě práci usnadnil a vytvořil tak jakýsi „text v textu“. Mých řádků bude tedy záměrně poskrovnu a budou odlišeny kurzívou. (O tomto mém výmyslu Nicol předem netuší ani zbla, tudíž: překvapení!)
Geisslerovský první opus Andreini. O třetím jsem se pokusil napsat ve druhém čísle našeho zpravodaje a druhým jest Magdaléna lascivní a kajícná, o níž pro změnu psala zase Nicol a jejíž text naleznete na našem blogu. Benátská komedie z roku 1623, divadlo na divadle. Nespočet meta-divadelních a intertextuálních odkazů z divadelního zákulisí a prostoru společenského. Podle anotace a programu nezávažné divadlo o závažných věcech, vycházející leckdy z improvizace a holdující komedii učenců a komedii dell'arte.
V rámci jedné dějové linie jsou odehrávány dvě dílčí představení. V těch se rozmotávají složité vztahy herců, kteří se účastní konkurzu. Na tomto konkurzu stojí proti sobě dvě divadelní trupy, jež se snaží získat přízeň principála divadla, který vybrané společnosti poskytne divadlo.
Kdysi jsem se naučil pojmenování „bytostně divadelní“, poté jej nadměrně užíval a dnes se mu snažím vyhýbat. Ale jak jde o Geisslers, nemůžu se ho prostě zbavit. Jen se na tu honičku po nesmyslně dlouhém divadle podívejte! Existuje lepší termín? Obzvlášť, když se také hraje o tom, jak je ten svět v komedii (potažmo na divadle) jiný. A přitom podobný tomu reálnému, ze kterého vychází a jemuž – jak sama inscenace parafrázuje nadměrně užívané – nastavuje zrcadlo. Práce s prostorem a divadelním znakem je zde obdivuhodná, což je koneckonců výsadou snad všech inscenací Geisslers. Budete-li se někdy učit o divadle a nepochopíte teorii divadelního znaku, zajděte si na tohle a bude vám to jasné.
V barokní komedii bylo samozřejmě mnohem více, než jen dvě komedie. Zpěv, pantomima, loutky, převleky a samozřejmě skvělé činoherně-herecké výkony balancující na hranici mezi ikonickým vyobrazením a klišé. Vše doprovázeno povznesením se nad rolí a příjemným vtipem. Herci nikdy nesklouznuli k banálnosti, a pokud ano, tak to byl další z mnoha (záměrných) komediálních prvků představení. Často jednoduché fóry, byly zde podávány s dávkou citlivého nadhledu, který z obyčejného gagu udělal originální lazzi (lazzi je krátký improvizovaný gag, součást commedie dell' arte, pozn. red.). Nejsilnější stránku Geisslerů vidím v jejich nápaditosti, neotřelosti a uměním „umět si pohrát“. Scénu tvořily dvě jednoduché kvádrové konstrukce, ze kterých jsou herci schopni postavit celé divadlo i s jeho zákulisím, včetně výtahu a vířivky.
Děj inscenace se nesl v duchu italských renesančních komedií (využívaje též prvky commedie dell'arte) o ztracených a znovunalezených láskách a chlapcích převlečených za dívky. A dívkách převlečených za chlapce. Spletence rodinných vztahů a milenců se změněnými jmény vyústí do příjemného happy endu, při kterém Geisslers nechají diváka sedět s otevřenou pusou, podivujícího se nad jejich vynalézavostí, která nezná mezí a boří tak mnohé hranice. Geisslers Hofcomoedianten ať jsou ve Vile nebo Čapkově sále, ať hrajou s loutkami či zpívají, vždy mě přesvědčí, že na ně musím zkrátka zase znova.
A jak se tak budete rozplývat nad osudem Nicol, kdy o Geisslers poprvé napsala a nyní s nimi „žije“, já vám sem na závěr přihodím na významy bohatý citát samotného Rovenia.
„Šťastné komedie, pouze vám je v divadle dovoleno žertovně si pohrávat s nejtajnějšími záležitostmi věcí, ba dokonce srdcí, promluvit do duše bezcitným a radostně spojit zdánlivě rozdělené a beznadějné. Šťastný je ten, kdo komedie vymyslel, kdo je hraje, ale nejšťastnější je ten, kdo se na ně dívá. Jsou totiž součástí velkého dění.“
ERRATA:
Přátelé... stala se (ne)krásná mystifikující věc! Text, který náš šéfredaktor neví-proč přisoudil Nicol a vystavěl na něm svůj "nápad" s textem v textu bohužel nepatří naší Nicol Škvarová, ale patří Kristýna Matolínová! Hotová Komedie omylů! Moc se oběma omlouváme! Tuto mystifikaci však necháme žít dál, aby se vidělo, že i poslední číslo lze vydat s pořádnou chybou! Šéfredaktor je zkroušen pocitem vinny a my dodáváme, že ta část Nicol a Geisslers je už pravdivá. Děkujeme za pochopení.
Geisslerovský první opus Andreini. O třetím jsem se pokusil napsat ve druhém čísle našeho zpravodaje a druhým jest Magdaléna lascivní a kajícná, o níž pro změnu psala zase Nicol a jejíž text naleznete na našem blogu. Benátská komedie z roku 1623, divadlo na divadle. Nespočet meta-divadelních a intertextuálních odkazů z divadelního zákulisí a prostoru společenského. Podle anotace a programu nezávažné divadlo o závažných věcech, vycházející leckdy z improvizace a holdující komedii učenců a komedii dell'arte.
V rámci jedné dějové linie jsou odehrávány dvě dílčí představení. V těch se rozmotávají složité vztahy herců, kteří se účastní konkurzu. Na tomto konkurzu stojí proti sobě dvě divadelní trupy, jež se snaží získat přízeň principála divadla, který vybrané společnosti poskytne divadlo.
Kdysi jsem se naučil pojmenování „bytostně divadelní“, poté jej nadměrně užíval a dnes se mu snažím vyhýbat. Ale jak jde o Geisslers, nemůžu se ho prostě zbavit. Jen se na tu honičku po nesmyslně dlouhém divadle podívejte! Existuje lepší termín? Obzvlášť, když se také hraje o tom, jak je ten svět v komedii (potažmo na divadle) jiný. A přitom podobný tomu reálnému, ze kterého vychází a jemuž – jak sama inscenace parafrázuje nadměrně užívané – nastavuje zrcadlo. Práce s prostorem a divadelním znakem je zde obdivuhodná, což je koneckonců výsadou snad všech inscenací Geisslers. Budete-li se někdy učit o divadle a nepochopíte teorii divadelního znaku, zajděte si na tohle a bude vám to jasné.
V barokní komedii bylo samozřejmě mnohem více, než jen dvě komedie. Zpěv, pantomima, loutky, převleky a samozřejmě skvělé činoherně-herecké výkony balancující na hranici mezi ikonickým vyobrazením a klišé. Vše doprovázeno povznesením se nad rolí a příjemným vtipem. Herci nikdy nesklouznuli k banálnosti, a pokud ano, tak to byl další z mnoha (záměrných) komediálních prvků představení. Často jednoduché fóry, byly zde podávány s dávkou citlivého nadhledu, který z obyčejného gagu udělal originální lazzi (lazzi je krátký improvizovaný gag, součást commedie dell' arte, pozn. red.). Nejsilnější stránku Geisslerů vidím v jejich nápaditosti, neotřelosti a uměním „umět si pohrát“. Scénu tvořily dvě jednoduché kvádrové konstrukce, ze kterých jsou herci schopni postavit celé divadlo i s jeho zákulisím, včetně výtahu a vířivky.
Děj inscenace se nesl v duchu italských renesančních komedií (využívaje též prvky commedie dell'arte) o ztracených a znovunalezených láskách a chlapcích převlečených za dívky. A dívkách převlečených za chlapce. Spletence rodinných vztahů a milenců se změněnými jmény vyústí do příjemného happy endu, při kterém Geisslers nechají diváka sedět s otevřenou pusou, podivujícího se nad jejich vynalézavostí, která nezná mezí a boří tak mnohé hranice. Geisslers Hofcomoedianten ať jsou ve Vile nebo Čapkově sále, ať hrajou s loutkami či zpívají, vždy mě přesvědčí, že na ně musím zkrátka zase znova.
A jak se tak budete rozplývat nad osudem Nicol, kdy o Geisslers poprvé napsala a nyní s nimi „žije“, já vám sem na závěr přihodím na významy bohatý citát samotného Rovenia.
„Šťastné komedie, pouze vám je v divadle dovoleno žertovně si pohrávat s nejtajnějšími záležitostmi věcí, ba dokonce srdcí, promluvit do duše bezcitným a radostně spojit zdánlivě rozdělené a beznadějné. Šťastný je ten, kdo komedie vymyslel, kdo je hraje, ale nejšťastnější je ten, kdo se na ně dívá. Jsou totiž součástí velkého dění.“
ERRATA:
Přátelé... stala se (ne)krásná mystifikující věc! Text, který náš šéfredaktor neví-proč přisoudil Nicol a vystavěl na něm svůj "nápad" s textem v textu bohužel nepatří naší Nicol Škvarová, ale patří Kristýna Matolínová! Hotová Komedie omylů! Moc se oběma omlouváme! Tuto mystifikaci však necháme žít dál, aby se vidělo, že i poslední číslo lze vydat s pořádnou chybou! Šéfredaktor je zkroušen pocitem vinny a my dodáváme, že ta část Nicol a Geisslers je už pravdivá. Děkujeme za pochopení.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.