Theatrum Kuks - multižánrový festival; baroko, jak jej nečekáte
JAKKdo, ZUŠ JAROMĚŘ
Mastičkář
Reflexe vyšla v pátém čísle Seemanova deníku.
Zpravodaj dostupný na webových stránkách festivalu.
MASTIČKÁŘ (SÁM SEBOU) ŠPATNĚ NAMAZANÝ
ANEB TA MAST SIC VONÍ, ALE ÚČINKEM SE ŽEL MÍJÍ
Silete! Zasejc ty Jaroměřské děvčice! Já se jich snad nezbavím. Tentokráte to byly zas tyto: JAKKdo, ZUŠ F. A. Šporka. Odvážně vyvolily si kus slovutný a značně nelehký, nebál bych se dokonce říci přetěžký. Středověkého Mastičkáře. Ze dvou dochovaných zlomků zvolily ten delší – muzejní. Ten, v němž objeví se i Tři Marie a scéna se vzkříšením mrtvého Izáka. Ten, který je co do divadelnosti pestřejší a lákavější, nežli ten o nějakých dvě stě a kousek veršů kratší a dobově mladší – drkolenský.
Silete! Ze svého nedávného textu k Ušubrané (též ZUŠ F. A.Šporka) vyzobati bych mohl: „Symbolika (ne)panenského věnečku vyprávěnku opět a zpětně „lyrizuje“, zjemňuje. Zaškatulkované sprosté slovo stává se tu „slušným“, čistým, s proměňujícím se neurážlivým smyslem. Stejně jako když se ve středověku sralo v kostelích na veselých kázáních nebo když Mastičkář rozmazává fekálie chorému po zadnici.“ To nebude náhoda, bude to ten středověký osud! Tak snad všemocná Štěstěna nepohne svým kolem a nesmete mne dřív, nežli dopíšu své řádky.
Silete! Muzejní zlomek připadal mi vždy při (opakované) četbě poměrně dramatický, plný pouličního náboje, s tempem středověkých rejů, světských přízemností a všech jejich výsad. A najednou to člověk sleduje „udělané“ a vono to tam nejní. A přitom to děvčice dokážou více než nadprůměrně odmluvit, ani ten již v Tkadlečkovi zmiňovaný základní divadelní nápad tomu nechybí. Být schovaný v něčem, co připomíná pytel s velkou kapsou a přiznaně i „neviditelně“ vodit loutku, má své kouzlo. Celé co do způsobu inscenování je to opět zdařilé. O tom žádná. Herečky dosahují kvalit potřebných nebo jich dosáhnou, až se to celé vochodí. Ale to jest vše.
Silete! Mnohé, co s sebou zlomky Mastičkáře nesou a o čem jsou někteří z nás nuceni se učit, se ztrácí v uondaném převyprávění něčeho, co je najednou děsivě nudné. A já si říkám, čím to asi je. Vyškrtnutím druhého slouhy Pustrpalka? Zbavením textu určité dynamiky a náboje komična mísícího se s karnevalovostí? Obecnou náročností? To nás to čtení natolik oklamává? Tváří se být něčím, čím pak být sotva dokáže? Fraška je najednou nefraškou, je obezřetně odříkaným textem a ukázkou, že to s loutkami, rekvizitami a trefnými i šikovnými přístupy k textům umíme. V tom holky (snad) nikdy nezklamou.
Silete! Mastičkáře mám rád. Děvčice z Jaroměře a jejich poetiku i dramaturgii také. Ale asi by to mělo zůstat (v tomto případě) oddělené, jinak to bude spíše mrzuté. Výběr však obdivuji, kvituji a jsem za něj rád. Že se tady někdo o tyhle stařičké srandičky pokouší. Tenhle Mastičkář nešlapal – byl špatně namazanej a promazanej, voněl a lákal určitou zkušeností, ale účinky neměl žádné. Anebo jsem byl pro tentokráte vůči nim imunní.
Silete! Zasejc ty Jaroměřské děvčice! Já se jich snad nezbavím. Tentokráte to byly zas tyto: JAKKdo, ZUŠ F. A. Šporka. Odvážně vyvolily si kus slovutný a značně nelehký, nebál bych se dokonce říci přetěžký. Středověkého Mastičkáře. Ze dvou dochovaných zlomků zvolily ten delší – muzejní. Ten, v němž objeví se i Tři Marie a scéna se vzkříšením mrtvého Izáka. Ten, který je co do divadelnosti pestřejší a lákavější, nežli ten o nějakých dvě stě a kousek veršů kratší a dobově mladší – drkolenský.
Silete! Ze svého nedávného textu k Ušubrané (též ZUŠ F. A.Šporka) vyzobati bych mohl: „Symbolika (ne)panenského věnečku vyprávěnku opět a zpětně „lyrizuje“, zjemňuje. Zaškatulkované sprosté slovo stává se tu „slušným“, čistým, s proměňujícím se neurážlivým smyslem. Stejně jako když se ve středověku sralo v kostelích na veselých kázáních nebo když Mastičkář rozmazává fekálie chorému po zadnici.“ To nebude náhoda, bude to ten středověký osud! Tak snad všemocná Štěstěna nepohne svým kolem a nesmete mne dřív, nežli dopíšu své řádky.
Silete! Muzejní zlomek připadal mi vždy při (opakované) četbě poměrně dramatický, plný pouličního náboje, s tempem středověkých rejů, světských přízemností a všech jejich výsad. A najednou to člověk sleduje „udělané“ a vono to tam nejní. A přitom to děvčice dokážou více než nadprůměrně odmluvit, ani ten již v Tkadlečkovi zmiňovaný základní divadelní nápad tomu nechybí. Být schovaný v něčem, co připomíná pytel s velkou kapsou a přiznaně i „neviditelně“ vodit loutku, má své kouzlo. Celé co do způsobu inscenování je to opět zdařilé. O tom žádná. Herečky dosahují kvalit potřebných nebo jich dosáhnou, až se to celé vochodí. Ale to jest vše.
Silete! Mnohé, co s sebou zlomky Mastičkáře nesou a o čem jsou někteří z nás nuceni se učit, se ztrácí v uondaném převyprávění něčeho, co je najednou děsivě nudné. A já si říkám, čím to asi je. Vyškrtnutím druhého slouhy Pustrpalka? Zbavením textu určité dynamiky a náboje komična mísícího se s karnevalovostí? Obecnou náročností? To nás to čtení natolik oklamává? Tváří se být něčím, čím pak být sotva dokáže? Fraška je najednou nefraškou, je obezřetně odříkaným textem a ukázkou, že to s loutkami, rekvizitami a trefnými i šikovnými přístupy k textům umíme. V tom holky (snad) nikdy nezklamou.
Silete! Mastičkáře mám rád. Děvčice z Jaroměře a jejich poetiku i dramaturgii také. Ale asi by to mělo zůstat (v tomto případě) oddělené, jinak to bude spíše mrzuté. Výběr však obdivuji, kvituji a jsem za něj rád. Že se tady někdo o tyhle stařičké srandičky pokouší. Tenhle Mastičkář nešlapal – byl špatně namazanej a promazanej, voněl a lákal určitou zkušeností, ale účinky neměl žádné. Anebo jsem byl pro tentokráte vůči nim imunní.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.