Theatrum Kuks - multižánrový festival; baroko, jak jej nečekáte
KALD DAMU, Praha
Šírání čirého jasného dne
režie: Nina O. Jacques
*******
Čtěte celý zpravodaj, který naleznete na tomto odkazovátku.
*******
HUDBA O NEVYŘČENÉM
První letošní inscenací bylo Šírání čirého jasného dne studentů KALD DAMU v režii Niny O. Jacques. Inscenace se sice odráží od literární předlohy Pascala Quignarda Všechna jitra světa, jde si však sebevědomě vlastní cestou a bezesporu si zaslouží nálepku autorská. Východisko je jednoduché a přehledné – starý, mrzoutský hudební genius, jeho dvě dcery, mladý talentovaný muž, který se k němu přichází učit coby k mistrovi, ale je o generaci jinde a snaží se s nesnesitelným virtuosem nalézt společný jazyk, kterým se – jak jinak – stává především sama hudba.
O historický kontext, biografii významných hudebníků ani strhující děj však nejde. Forma inscenace je čímsi na pomezí inscenovaného koncertu, neotřele nápaditého znakového divadla, minimalistického divadla...těžko hledat škatulku, naštěstí! To, čeho jsme byli svědky v divadle Maštal, byl vskutku koncert, ale především herecké koncentrace, budování napětí, a zejména zkoumání nonverbální komunikace. Ono vlastně kolem a kolem v inscenaci příliš textu nezazní. Autoři do hloubky a poctivě ohledali nejrozmanitější způsoby vyjadřování, různé komunikační a znakové kódy. Plnohodnotným dialogem se tak stává hudební duet, stejně jako pojídání třešňového kompotu. Vztahy mezi postavami vznikají a odkrývají se pozvolna, precizně a téměř hmatatelně – společné chroupání sušenek tak plné porozumění nejspíš na jevišti dlouho neuvidíme. Také charaktery jednotlivých postav jsou důsledně rozkrývány jednáním a vztahy k ostatním postavám.
Obdivuhodná je schopnost souboru od začátku budovat, a především držet napětí v místnosti beze vzduchu natřískané diváky, navíc za tak pozvolného tempa a jednoduchých gest. Nutno přiznat, že od chvíle Maraisova monologu o hudbě začíná temporytmus i divácká pozornost upadat a kolísat, to však nic nemění na kolektivním výkonu v první polovině. Soubor navíc precizně ovládá veškeré herecké i hudební prostředky, s nimiž zachází a nebojí se těžit z nich maximum. Velmi funguje kontrast melancholické atmosféry nesené hudbou a cynického humoru, který s jemnocitem pro pointu a gag jímavé momenty nemilosrdně sráží a zcizuje, potenciální sentiment a patos se tak stávají řízeným nástrojem odlehčení dosud citlivě budované tísnivé atmosféry.
Ačkoli leitmotiv inscenace je hudba a rozdílné cesty dvou mužů, kteří jí zasvětili život, hlavní kvalitu inscenace shledávám především ve studii komunikace na jevišti, ve zkoumání prostředků budování vztahů a režijní schopnosti nacházet co nejminimalističtější a zároveň nejfunkčnější jevištní znaky. Ačkoli inscenace na první pohled zaujme především atmosférou a schopnostmi herců, její skromnou, nenápadnou, ale zato nejcennější kvalitou je prostá schopnost udělat z mála hodně.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.