Theatrum Kuks - multižánrový festival; baroko, jak jej nečekáte
JAKKDO, ZUŠ JAROMĚŘ
Zdravý nemocný
režie: Jarka Holasová a soubor
*******
Čtěte celý zpravodaj, který naleznete na tomto odkazovátku.
*******
KTERAK ŠTUDENTKY Z JAROMĚŘE PŘEDSTAVENÍ SVOJE
VE STANOVICÍCH VYBOJOVALY, PROTI NEPŘÍZNI OSUDU JE UHÁJILY
A VE ZKOUŠKÁCH PŘETĚŽKÝCH SMĚLE OBSTÁLY
Divadelně-hudebně-vodáčtí výletníci (a náhodní návštěvníci zahrady vodácké restaurace Šporkův mlýn) měli možnost vidět studentskou inscenaci Molièrova Zdravého nemocného v podání souboru JakKdo ze ZUŠ Jaroměř. Tato základní umělecká škola má na divadelních přehlídkách dobrou pověst, její studenti (dramatického, tanečního i hudebních oborů) jsou často k vidění v národních kolech. Ještě před recenzí samotnou je však nutno zmínit několik průvodních skutečností: představení probíhalo v restauraci za (pře)plného provozu. Mladým herečkám co deset minut zaznělo do replik hromovým hlasem: „Smažááák!“ nebo „Tlačenkááá!“. Většina publika byla buď unavena a rozvášněna deseti kilometry cesty na lodi nebo posilněna alkoholem. Nebo kombinace obojího. Den před představením ze zdravotních důvodů odpadla představitelka a vodička Arganta. Soubor tedy za den inscenaci přezkoušel a hlavní roli si mezi sebe více méně rozebraly ostatní postavy.
Tvar inscenace vychází z pouličního, chvílemi až kramářského divadla, herečky jsou zároveň vodiči svých loutkových miniklonů a průběžně obě úlohy plynule přepínají. Je evidentní, že základem inscenace je kompaktní, promyšlený koncept, z něhož vyrůstá nejen scénografie, herecká stylizace a způsob přímého kontaktu s diváky. Všechna čest patří za zralou práci s loutkou, nikoli co do technické dovednosti, ale do vnímání loutky jako jevištního partnera a schopnosti s ní tak i v improvizovaných situacích zacházet. A takových bylo nemálo, nejen pro pouliční charakter zvolené formy, ale i pro všechny zmíněné (i jiné) nepřízně osudu. Zde však herečky prokázaly pohotovost a schopnost obracet chybu v gag, nechtěnou situaci pointovat v dramatickou a bezprostředně zcizovat veškeré jevištní dění, aniž by to jakkoliv škodilo. Za zmínku stojí i kultivované uchopení přízemního (přesněji fekálního) humoru, zejména co do scénografie. Konceptualisty potěší detaily jako multifunkčně využitý toaletní papír, různorodý design jednotlivých jevišť (zavěšených na hrudi vodičů), důsledné dodržování nastavené „scénické fyziky“ a hra s jevištními prostory. Obzvlášť pak nadsázka a humor, s nimiž herečky přistupují samy k sobě a své práci.
Vytknout by se dala roztříštěnost, nevyrovnaný temporytmus, několik nevypointovaných opakovaných smyček, občasná herecká nejistota, nejednotná stylizace mluveného projevu...ale pro nasazení, nadhled, energii a houževnatost bych to vše tentokrát ráda svedla na ztížené podmínky, jejichž zvládnutí by mohlo být výzvou i pro profesionální soubor a v nichž JakKdo obstály více než se ctí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.