Zadáte-li si do vyhledávače Google termín bulvární komedie, objeví se vám nejčastěji dva odkazy. Jeden se týká asi rok starých článků o tom, jak se Petr Nárožný pustil do bulvární komedie a docela se nadřel. Ten druhý se týká divadelní hry Vše, co dosud nevíte o vzniku bulvární komedie, jejímž autorem je Ivan Kraus. Ivan Kraus má pověst autora, jehož texty staví na slovním humoru. Jeho dramatická tvorba je u nás málo známá, jeho hry se příliš (vlastně skoro vůbec) neinscenují.
Nápad napsat hru o tvorbě bulvární komedie mi přijde rozhodně jako nápad dobrý, poněvadž pochybuji o tom, že laický divák něco o bulvární komedii ví – pokud vůbec ví, že něco jako termín bulvární komedie existuje. Běžný divák, který navštíví divadlo párkrát do roka, nevnímá komedii jako něco, co je v podstatě matematický příklad. Hlavně, že je to sranda a že tam hraje ten z Ulice…
Setkáváme se s postavami Autora, Ředitele divadla, Herečky, Mladého herce, Ochotného herce, Herce mistra, Technika, nechybí ani Kritik, Čechov či Moliérova postava. Divadlu, dříve úspěšnému, s klasickým repertoárem, rapidně klesá návštěvnost (což je přičítáno avantgardnímu režisérovi s náušnicí v uchu a obarvenými vlasy). Tudíž potřebuje „pořádnou komedii“, „představení pro diváka. Srozumitelně a jasně.“ Svou recenzi jsem nazvala seminářem – přesně tím hra totiž je, nebo to vypadá, že se tím snaží být. Možná by bylo správnější použít slovo přednáška. Autor přímo oslovuje publikum, jemu vypráví, jak se bulvární komedie píše, co je v ní důležitého, apod. Navíc kdykoli si Autor cokoli představuje – jak bude vypadat scéna, jaké budou postavy a vztahy mezi nimi, jak bude konstruovaná zápletka – tak je to předváděno na jevišti. Nejde o zdlouhavé Autorovo žvanění, ale divák (tedy spíše čtenář) přímo vidí, jak to vypadá, sám může vyhodnocovat, jestli má autorem vymyšlená situace nějakou logiku. Je to tedy seminář či přednáška s ukázkou.
Dovolím si malou odbočku – to, co mě asi nejvíce na hře zaujalo, je způsob, jakým jsou tyto předváděčky provedeny. Autor vymýšlí sestavu postav a jejich vzájemné vztahy, a jeho představy se realizují jako stínohra. Když Autor staví zápletku, Kraus využívá principů němého filmu se slapstickovými gesty a pozicemi za doprovodu piana. To je pro jevištní realizaci poměrně vítaný prvek, který se odpoutává od konvence a aktivizuje divákovu pozornost.
Autor dává divákovi nahlídnout do řemesla psaní bulvárních komedií. Zápletka je na světě, přistupuje se ke zkouškám. Celou dobu jsem čekala, kdy přijde něco víc, něco víc o bulvární komedii, že bude Kraus nějak pracovat s její konvencí, převracet zažité názory. Místo toho přišel nečekaný a prapodivný závěr. Autorovi se zdá sen o zkoušce, na níž Kritik společně s Ředitelem divadla neustále zasahují do jeho textu a celý ho mění. Mimochodem, postoj ke Kritikovi je tu celkem negativní, prezentuje se tu poněkud konvenční názor na kritiku. Autor přímo říká: „V životě jste sám nic nenapsal! Kdyby nebylo autorů a herců, musel byste se živit něčím jiným!“ Ale stejně tak i samotný Kritik je poměrně (negativně) zidealizován, má neustále nějaké hnidopišské připomínky k textu, používá expresivní fráze, které lze číst v některých recenzích, jako například, že Autorovy věty jsou „zahleněné zbytečnými slovy“, že jméno Hilda mu zní „sterilně“, naopak jméno Jarmila má „verbální pleskoteplost“ a je „nadusáno erosem“. Ve výsledku herec představující manžela omylem zastřelí Kritika, který při zkoušce figuroval jako nápověda, neboť patrona v pistoli nebyla slepá… Autor je obviněn postavou Cyrana z Bergeracu (představuje jí Herec mistr), že zabil člověka, který žil pro současné divadlo, jenom proto, že neusnesl zjištění, že nemá talent. Autor doživotně ztratí veškerá autorská práva, jeho psací stroj propadne státu a „autorův majetek bude vydražen a výtěžek věnován abonentům řady A“ (noční můry všech autorů??). Díky Bohu to byl jen sen.
Závěr je ještě „lepší“. Podle scénické poznámky hluboký mužský hlas pateticky pronáší závěrečný komentář podkreslený hudbou ve stylu hollywoodských filmů. Komentář čte osudy hrdinů, kteří se zjevují na jevišti v jakémsi groteskním, panoptikálním průvodu – Technik skládá techno muziku (to má být asi ten Krausův pověstný slovní humor), Nápovědka se stala hlasatelkou v rozhlase, Ředitel se chtěl zastřelit, ale patrona byla slepá a Autor žije ve vztahu s Kritikem, který „neprozřetelně pochválil jeho komedii“.
Co tím vším chtěl Ivan Kraus říci? Zesměšňuje bulvární komedii? Možná chtěl ukázat, že vymyslet a napsat takovou komedii není žádný med, naopak, že je to velmi náročné. Či nastavit bulvární komedii zrcadlo. Nebo si z toho ze všeho dělá srandu? Z bulvárních komedií, z herců, ředitelů, kritiků? Kam vlastně míří konečná pointa, to nevíme. Radši dělejte cokoli jiného, ale nepište a nehrajte bulvární komedie? Z množství závěrečných otázek je jasné, že Krausův záměr je poněkud nejasný. Nápad napsat hru o bulvární komedii i forma uměleckého ztvárnění (ve scénách se stínohrou a němou groteskou je patrné autorovo zaujetí kabaretním divadlem) jsou rozhodně velmi zajímavé, nicméně samotný děj a smysl už zase tak moc ne.
Položme si poslední, zásadní otázku: co nového, co jsme dosud nevěděli o bulvární komedii, jsme se dozvěděli? Dozvěděli jsme se, že existuje žánr bulvární komedie. Že je pro divadlo vhodným lákačem publika. Že jí kritika moc nemusí. Že není snadné jí napsat, neboť se zápletka musí konstruovat přesně podle určitého schématu tak, aby se publikum bavilo. A vůbec, že na zápletce záleží ze všeho nejvíc. Skoro vždy se točí kolem lásky, nevěry a žárlivosti. Že musí mít tempo, gagy, a že má nějaké konvenční prostředky (schovávačky pro milence pod postelí, ve skříních…), které jsou často hloupé a neuvěřitelné. Otázkou zůstává, zda je to pro diváka nové. Nejspíše asi ano. V poslední době jsem se o bulvární komedii bavila nezávisle na sobě se třemi lidmi, a nikdo z nich nevěděl, co to bulvární komedie je a že má nějaký systém. Nechci diváka bulvárních komedií (či běžného diváka) podceňovat, nicméně je skutečně možné, že Krausův text pro něj může být v jistém smyslu zdrojem nových informací a dokonce i pobavením.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Podepisujte se prosím celým jménem, popřípadě jeho vhodnou částí. Děkujeme.